Čestmír Jeřábek: Cizinec na ostrově (Brno: Atlantis 1996)

Všude jsem stejně cizí

Franze Kafku není nutno zdlouhavě představovat, s jeho jménem se setkal snad už každý, soudě tak přinejmenším podle množství sekundární literatury o tomto autoru existující a dosud stále vznikající. Nyní se k této nesourodé mase přidala novela Čestmíra Jeřábka Cizinec na ostrově (Atlantis 1996, 117 str.) s podtitulem Jeden den ze života Franze Kafky, vydanou díky finanční podpoře Harvardského růstového investičního fondu.

Přes rok svého vydání se nejedná o knihu novou, rukopis pochází z pozůstalosti autora a byl napsán před více než třiceti lety. Koncem šedesátých let bylo sice chystáno jeho vydání v Československém spisovateli, ke kterému však už nedošlo. Ke čtenáři se tak dostává až nyní. V době svého vzniku se zcela jistě jednalo o atraktivní téma, které by vzbudilo čtenářskou pozornost, nyní, v záplavě kafkovské literatury, nebude ničím výrazným a nejspíše nevyvolá přílišný zájem.

Děj novely je zasazen do pozadí válečných událostí roku 1917. Kafku zde můžeme zastihnout i v poněkud neobvyklých situacích - jako vojáka armády rozpadajícího se Rakousko-Uherska, ve které je sice buzerován velícími důstojníky, ale ve které je možno realizovat i autorovy vlastenecké úvahy o celkem hodných Slovanech. Naštěstí zmatený čtenář brzy zjistí, že se jedná o pouhou fikci, Kafkův sen. Podobně jako tyto snové sekvence, je i Kafka v Jeřábkově pojetí postavou poněkud nesourodou, neschopnou praktického života. Jako by se autor zaměřil jenom na ty rysy osobnosti, které vyhovovaly jeho literárnímu pojetí a vidění, a ostatní ignoroval. Objevuje se tak prostor pro čtenářovy pochyby a dotazy. Kdo je ten ušláplý človíček, příliš hypochondrický, bez smyslu pro humor, příliš přecitlivělý, neschopný odporu a stranící se života? Je to opravdu ten Kafka, o kterém jsme už tolik slyšeli a kterého jsme i četli?

Nelze tvrdit, že Jeřábkova novela je špatnou knihou, ale lze uvažovat o tom, zda je opravdu dnem ze života Franze Kafky. Pokud ano, pak by to asi nebyl jeho typický den. Spíše než příběh skutečně žijící osoby je nám předkládán příběh postavy pouze literární. Pro čtenáře je lépe zapomenout na to, že někdo jménem Kafka existoval, a ponořit se do příběhu. Pak se před námi začne odvíjet vyprávění, ze kterého jsou patrny Jeřábkovy expresionistické kořeny a jeho příslušnost k Literární skupině. Hlavní hrdina si je vědom své vykořeněnosti, své příslušnosti ke skupině stojící na okraji společnosti. Marně se snaží překonat toto ghetto, které, spíše než ve společnosti, vězí v něm samém. Nedaří se mu naleznout svou identitu a svůj domov, zdánlivě zbývá jen místo na rezignující prohlášení: "Mohu jít tam či onam, mezi Čechy i Němce, všude jsem stejně doma... Jsem všude stejně doma, všude stejně cizí." Východiskem z této situace se stává literatura a samotný proces psaní, díky kterému nakonec vede z ghetta ven osvobozující cesta. V knize vše skončilo idylou. Ale bylo to tak i ve skutečnosti? Byl to Kafkův život?