[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]

Pavel Kotrla: Recenze a články

Autoři knih abecedně: A B C Č D E F G H CH I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž


Poezie Petra Kabeše

Další výraznou osobností, jež je spjata s časopisem Sešity, je šéfredaktor Petr Kabeš. Jeho poezie se zprvu vydala po stejné dráze jako poezie Ivana Wernische. Její následující vývoj byl ale tak odlišný, že, na rozdíl od Wernischovy poezie, těžko hledáme Kabešova žáka či nástupce. Přitom nelze tvrdit, že by Kabešova poezie byla méně významná a důležitá.

Kabešova prvotina Čáry na dlani (1961) přinesla poezii protiintelektuálního zaměření:

Jaro
Dolík po granátu
již zarostl trávou tak,
že ses musel
otočit na patě,
aby se do něho vešly
všechny ty barevné kuličky.

Svět této sbírky je sice ještě v mnohém naivní a navenek poklidný, ale již zde jsou ukryty první rozpory.

"Kabešovi se líbí neklid, obnova a stálá proměna a je přímo posedlý touhou nacházet ji v objektech zdánlivě dávno hotových."

Už v básni Proutkař, která stojí mimo oddíly sbírky a sbírku uvádí, básník, se smyslem pro dramatičnost, očekává, kde v poklidné krajině vytryskne chladná a čistá voda, spodní pramen a uvede ji v pohyb. Musíme zde zdůraznit směr, odkud je tato proměna očekávána – z hlubin –, neboť právě on má důležitý vliv na formování Kabešovy poezie.

Druhá Kabešova sbírka Zahrady na boso je již opuštěním protiintelektuální poetiky. Civilní ráz jazyka je doposud zachován, ale vrstva symbolů je bohatší a širší. Je převzat i motiv spodních pramenů, který dostává podobu ponorných řek:

Nezaschlým rukopisem vodních kol
se ale vrací voda staletá –
ta od ponorných řek.

Tento motiv s sebou přináší cykličnost. Básníkova krajina teď neexistuje pouze v kontinuálním čase a v jednom okamžiku, ale vrací se k sobě a uvědomuje si svou paměť.

Nové posuny v autorově poetice přinesla jeho třetí sbírka Mrtvá sezóna . Zde poprvé můžeme pozorovat, jak dosud celistvý básníkův svět začíná procházet metamorfózou. Zatímco v prvních dvou sbírkách lyrický mluvčí ještě čekal na to, co může přinést změnu, zde již těmto změnám vychází v ústrety. Cítíme zřetelný odstup od minulé skutečnosti, ale paměť na ni má být trvale zachována. Vzniká nový sémiotický svět, jež je budován na torzu světa minulého, nebo ještě lépe, je lepen z jeho fragmentů. Vznikají zcela nové vazby, vzniká zárodek alternativní skutečnosti, která má teprve vystoupit do popředí v následující Kabešově tvorbě. Zde jsme ještě svědky střetu obou prostorů – mizícího a přicházejícího:

naposled sestoupím do kanálů
ještě mně podpatek přišlápne prsty
kterými nad sebou zatahuju rošt

(jako zip ve spacím pytli ho zatahuju
taky chci tady spát
nemíním vůbec mluvit o rakvi)

v kanále budu štěkat, výt
děsí to krysy a mate chodce
dobře jsem to vymyslel

(když jsem si prodlužoval léto
na plážích maroka a lázních krytých před sněhem
když jsem si četl ve zbytečných knihách)

teď ti o tom ještě říkám
ale naposled sestoupím do kanálů
bude tam fičet štěkot smích

Jak poznamenává Marie Langerová: "Ocitáme se v prostoru signalizujícím, že dochází k proměně kontextu, k proměně, která zpřetrhá vazby předchozích podobností, kterou nelze zachytit pouze v "lokálních partiích", na úrovni slovních jednotek, ale bude se týkat i vyšších sémantických celků ."

Tuto naznačenou tendenci potvrdila následující Kabešova sbírka Odklad krajiny (Kabeš 1970) shrnující básně z let 1967 – 1969. Sbírka sice ještě stačila vyjít v Mladé frontě, ale vzápětí byl její náklad zničen. Již úvodní Mrtvá sezóna (obsah) je důkazem změn, které se odehrály v básníkově poetice. To, co bylo v předcházející sbírce obsahem knihy, je nyní, bez změn textu, pouze rozděleno do strof, prezentováno jako báseň. Z fragmentů textů je vytvořen text nový. Tento druh básní – cento – se stává charakteristickým pro básníkovo vidění světa, ze kterého "se vytratil scelující řád se svou "objektivní" logikou a chronologií ." Za povšimnutí stojí i etymologie básní. Zprvu to byly pouhé citáty pro pravidelnou rubriku Sešitů "Výpisky z četby", teprve později výpisky přešly do sbírek a staly se jejich organickou součástí. Autor v této činnosti pokračoval i v letech po zániku Sešitů, kdy takto vznikající texty uveřejňoval v samizdatových Obsazích.

Slovo v Kabešově poezii je vystaveno stálému tlaku, jež vzniká směšováním nejrůznějších kontextů. Na podkladě této koláže vzniká něco, co sám básník v jiném textu (Kabeš 1969/95) nazývá pustajazykem, jazykem, který nelze zařadit ani mezi mrtvé, ani mezi živé jazyky. Tato řeč je produktem krajiny, která je ve stálém pohybu (Krajina, noha) a která je ve své monolitnosti nepostižitelná . Pohyb se děje bez ohledu na čas. Ten je vedlejší vlastností Kabešova prostoru, neboť je utvářen hlavně hloubkou. Za každým slovem těchto textů stojí slova textů původních z nichž byla vytržena, čím zdatnější čtenář, tím větší hloubka. Kulturní paměť každého z čtenářů se stává spolutvůrcem vznikajícího obrazu světa. Vzniká tak monolit spjatý křehkou nitkou napětí.

S pokračující Kabešovou tvorbou došlo k ještě dalšímu rozšíření již tak bezbřehých obzorů individuálního básníkova světa. Do popředí však vystoupilo nebezpečí, že "básník není s to rozeznat, kde překračuje možnosti pochopení i u nejbdělejšího čtenáře svých veršů a kde jeho výpověď, směřující k tomu, co je obecně lidské, uvázne v partikularitě toho, co je pouze individuální." Zatímco ve sbírkách Obyvatelná těla, Skanzeny a Pěší věc (1991, 1991, 1992) ještě čtenáři poskytovaly vodítko primární autorovy texty (tj. nesložené z citátů), v jeho sbírce zatím poslední Těžítka (1994) zmizelo i to. Básník odešel sám před sebou do ilegality a je jen na jednotlivci–interpretu, zda ho v této ilegalitě, v tomto metaforickém světě obrazů, proměn a her dokáže navštívit.

Nejedná se však o snadnou věc a svědčí o tom i poměrně malá recepce Kabešova díla ze strany teoretiků. Nepočítáme-li kusé recenze jednotlivých sbírek, existují pouze dva závažnější příspěvky Dobravy Moldanové ze šedesátých let (Moldanová 1966; 1968) a dva ze současnosti: Marie Langerová K poezii Petra Kabeše ; Jiří Pechar Nad poezií Petra Kabeše.

(Publikováno v časopisu Tvar 1998, č. 3, s. 7)

Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora.



Přečtěte si, co píšu na blogu:

Boží mlat Jana Dadáka v Poetickém klubu (přidáno 22. 03. 2024)

Jsem tma. Duběnkový inkoust, edice 2024 (přidáno 18. 03. 2024)

Duběnky ve varu (přidáno 15. 03. 2024)

Něco s Liborem společně chystáme… (přidáno 12. 03. 2024)

Milan Ohnisko (přidáno 18. 02. 2024)



[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]