Cees Nooteboom: Následující příběh (Mladá fronta 1999)

Zatímco slovenským čtenářům se do rukou překlad románu Následující příběh Ceese Nootebooma dostal do rukou již před čtyřmi lety, my jsme si museli počkat až na letošní počin nakladatelství Mladá fronta a její ediční řady Moderní světová próza. Díky překladatelce Olze Krijtové tak máme poprvé možnost knižně se seznámit z jedním z nejpřekládanějších autorů současné nizozemské literatury. Je až s podivem, že česká literatura tohoto autora písní, cestopisů, fejetonů, literárního kritika, básníka, romanopisce a držitele několika významných literárních cen doposud obcházela. Připomeňme jenom, že od autora, co do věhlasu srovnávaného s Milanem Kunderou, máme možnost přečíst si v Lettre Internationalle 7/1992 jeho rozhovor s Umberto Ecem.

Následující příběh, který poprvé v Holandsku vyšel roku 1991, je příběhem bývalého středoškolského učitele latiny a starého mládence Hermanna Musserta, žáky přezdívaného Sokrates, jehož největší vášní je studium klasických textů a jazyků. První odstavce románu nás přenášejí do Lisabonu, kde se jednoho rána hrdina probouzí jako autor cestopisných průvodců, vydávaných pod pseudonymem dr. Strab. Prostřednictvím jeho vyprávění se pak retrospektivně seznamujeme s příběhem, který tomuto probuzení v „městě Pessoově“ předcházel.

Odehrává se v době vypravěčova učitelského působení na gymnáziu, kdy se mezi ním a jeho vdanou kolegyní Marií Zeinstrovou, profesorkou biologie, rozvíjí milostný vztah. Ten je víceméně jednostranný, neboť spíše než o nevěru se jedná o pomstu manželovi, básníkovi – a taktéž gymnaziálnímu profesoru Arendu Hersfstovi – , který udržuje poměr s jednou z žaček – krásnou a geniální Lisou d´India. Do té je zamilována celá škola, včetně profesorů. Latinářův vztah k ní je však odlišný. Lze ho nazvat vztahem umělce k zbožňované božské múze, která má všechny vlastnosti antické krásy, tolik latinářem obdivované. Pomocí tohoto čtyřúhelníku je načrtnut základ k tragédii, která se nemůže neuskutečnit. Po konfliktu mezi básníkem a latinářem Lisa umírá při dopravní nehodě. Manželé Herfstovi odjíždí vyučovat do zahraničí a vypravěč je nucen své milované povolání opustit. A tak se stává spisovatelem populárních cestopisných příruček, jehož příběh si můžeme vyslechnut, přečíst, při jeho opakované návštěvě Lisabonu, který navštívil již kdysi s Marií.

Nooteboomův příběh je přes svou zdánlivě nenáročnou dějovou osu pečlivě konstruován, žádný detail není ponechán náhodě, počínaje umístěním do Lisabonu, poslední výspy země před nekonečným prostorem moře. V celém textu je zvlášť patrno autorovo uhranutí časem. Po celý příběh jsou spolu navzájem proplétány všechny tři kategorie času: minulost, současnost i budoucnost – společně s okamžikem smrti, v němž se potkávají. Vše směřuje právě k tomuto okamžiku, a tak děj románu končí na lodní palubě, kde vypravěč tento okamžik očekává. Ten mu zároveň umožní vyprávět příběh jeho zemřelé žačce – „dívce tak mladé, že jen s ní se dá hovořit o nesmrtelnosti“.