[kotrla.com] [seznam recenzí] [potápěč] [pak - blog autora] [sloupky pro Host] [texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]

Pavel Kotrla: Recenze a články

Autoři knih abecedně: A B C Č D E F G H CH I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž


Jorge Amado: Zmizení svaté Barbory (Praha: Odeon 2000)

A znovu láska...


Jorge Amado: Zmizení svaté Barbory (Praha: Odeon 2000)Novou knihu Jorge Amada Zmizení svaté Barbory (1988, č. 2000), kterou vydalo nakladatelství Odeon v překladu Věry Hrubanové a Evy Pokorné v edici Světová knihovna, můžeme považovat za autorův obnovený návrat k českému čtenáři. Ten je s jeho dílem poměrně dobře obeznámen. Naneštěstí se to však netýká jeho nejnovější tvorby, neboť v posledních několika letech se nepovažovalo za vhodné navracet se k dílům autorů s levicovou orientací. O tom, že Amado, spolu se svým dílem, není bez rozpaků a výhrad přijímán ani ve světě, svědčí i některé z úvah věnovaných jeho tzv. „temné stránce“ (např. Janer Cristaldo). I když kořeny autorových politických názorů vychází z reality, která jej obklopovala, a byl za ně i perzekuován, nemusí je čtenář při četbě brát v potaz. Tyto okolnosti ale nic nemění na skutečnosti, že Amado své řemeslo umí. A to dobře. Román Zmizení svaté Barbory tuto skutečnost potvrzuje.

Až doposud nejvýraznějšího čtenářského ohlasu dosáhl autorův román Mulatka Gabriela (1958), který se, podobně jako většina Amadových děl, odehrává v Bahii, v kraji kakaovníků a v jeho rodišti. Zmizení svaté Barbory v mnohém na tuto linii autorovy tvorby a zároveň na období nejslavnějších a nejpřekládanějších románů, mezi které patří i Dona Flor a její dva manželé (1966), navazuje. Pokud čtenář předpokládá, že se znovu setká s krásnými ženami, jejich milostnými potížemi a dobrodružstvími, tak ani nyní nebude ve svém očekávání zklamán.

Děj románu je tentokrát zasazen do nedávné minulosti na přelomu let šedesátých a sedmdesátých, tedy do doby, kdy Amado poprvé začal uvažovat o jeho napsání. Tehdy jej ovšem chtěl nazvat Válka svatých. Příběh sám začíná zmizením vzácné sochy, která je dopravována na výstavu církevního umění a která představuje katolickou světici – „hromovládnou“ Barboru. Socha však záhadně obživne a promění se v bohyni Iansa, která zaujímá význačné místo v panteonu kultu místního obyvatelstva a se kterou je světice ztotožňována. Zde je vhodné podotknout, že kniha je doplněna nejenom doslovem Marie Havlíkové, ale také stručným slovníčkem pojmů spjatých s afrobrazilským kultem candomblé, který usnadňuje orientaci v této problematice nezasvěcenému čtenáři. Zpovzdálí sledujeme několikadenní putování bohyně městem, skandál kolem jejího zmizení a její stejně záhadný návrat do podoby sochy právě v okamžiku, kdy má dojít k zahájení výstavy a k odhalení jejího zmizení.

Vyjma této dějové linie jsou zde však i jiné. Jedna z nich sleduje trampoty, a to i milostné, katolického kněze Abelarda Galvaa, který sochu na místo určení doprovázel. V této souvislosti si autor neodpustí několik úsměvných poznámek na téma celibát a jeho dodržování. Druhý příběh si všímá manželství proutníka Danila a prudérní Adalgisty a Danilovy marné snahy, nakonec však korunované úspěchem, o manželský sex. V další lini zas sledujeme peripetie milostného příběhu jejich neteře. Amado zde prostě činí zadost své vypravěčské zásadě, kterou přímo uvádí v textu: „Ještě nikdo nikdy nenapsal dobrý příběh, jenž by explicitně, či skrytě nepojednával též o sexu, který působí radost i utrpení a je zdrojem života.“

Román sice možná nedosahuje strhující živelnosti Mulatky Gabriely, ale i tak je to příběh, napsaný řemeslně zdatným vypravěčem, který čtenáře rozhodně nenudí a ví, jak napínat jeho očekávání. Autor zde dokázal zobrazit svět, ve kterém vedle sebe může existovat jak dědictví evropských tradic, tak i kultura původních a černošských obyvatel a jejich potomků. Především je to však kniha, která by, dle mého soudu, neměla být zklamáním, a to nejenom pro Amadovy příznivce.

19. ledna 2001 (pro Tvar)


Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora. Poslední úprava stránek 17. dubna 2013.

Jste možná  502193 unikátní čtenář nebo návštěvník mých recenzí od 13. dubna 2004



Přečtěte si, co píšu na blogu:

Texty 73 (léto 2017) (přidáno 14. 10. 2017)

Z včerejšího čápovského večera (přidáno 11. 10. 2017)

Trojice: Homolová, Trličík, Chrobák (přidáno 05. 10. 2017)

Garage & Tony Ducháček (přidáno 01. 10. 2017)

Jak léčit strach z výšek? (přidáno 28. 09. 2017)



[kotrla.com] [seznam recenzí] [potápěč] [pak - blog autora] [sloupky pro Host] [texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]