Živel č. 18

Hezký konec světa přeje Živel č. 18

Tak to chlapci z redakce s tím přáním do nového roku nějak prošvihli, chtělo by se škodolibě zvolat při listování osmnáctým číslem Živlu, které mělo být posledním číslem minulého století, kdyby to nebyla událost víceméně běžná. A kdyby se tak trochu nedotýkala většiny časopisů. Je sice možné, že za to může nějaká distribuční společnost, ale i tak: na rozdíl od nás jsou za peníze, a tak to připomenu.

Podobně jako v předchozích číslech, i nyní Živel pokračuje v monotematickém zaměření. Tentokrát svou pozornost zaměřil na globalizaci. Což je téma, pod jehož hlavičku se dá shrnout opravdu vše. Takže jenom krátký výčet témat: Japonsko, kyberprostor, rasismus, design, Londýn, francouzské periférie, Jim Jarmusch, Wong Kar-Wei, chytré drogy, potravinové doplňky, ale i pokémoni... Vesměs témata, na která se dalo narazit již v číslech předchozích. Někdy se mi zdálo, že od těch dob taky zbyla. Výsledný dojem je však dostatečně roztříštěný a nekompaktní, aby mohl částečně nastínit obraz globalizovaného světa a okolí, veškerou tu techniku, aglomerizaci, shon, život protékající starým mladým a mladým starým mezi prsty. Nikde místo k spočinutí, jenom samá snaha o léčbu šokem. Jako by všechno měla schvátit rychlost.

V tomto by osmnácté číslo tak nějak uhnanému světu odpovídalo. Naneštěstí se tomu podřizují i články. Nějak marně jsem hledal v tomto výčtu texty, které by více odpovídaly periodicitě tří čísel ročně. Ne, že by se jednalo o svým obsahem nezajímavé věci, ale klidně si je dokážu představit v Reflexu, Mladém světě, ... (další spotřební magazín doplň sám). Ale na časopis, který má stálou redakci, vychází na křídovém papíře a chce být nějakým způsobem mluvčím jistého společenského postoje, mi to připadá nějak málo. Jenom takový skluz po povrchu. Navíc je zarážející i dost velký počet neopravených překlepů a chyb.

A ještě jedna připomínka. Vždy jsem oceňoval Živel pro jeho design, který považuju za osvěžující a v našem prostředí za nepřehlédnutelný. Co mi však vadí, je skutečnost, že text je tímto výtvarným ztvárněním tlačen až na samou hranici čitelnosti – konkrétně mám na mysli písmo sytě tmavé šedi na černém podkladu z lesknoucí se křídy. Opravdu něco pro jasnovidce.

Marná sláva, nějak se nemohu zbavit dojmu, že Živel už není tím, čím býval. Někam se ztrácí živelnost, okruh témat se zužuje. Časopis kráčí do mainstreamu. A nějak obzvlášť mu to nesvědčí. Je dost možné, že chlapci zlenivěli. Ale snad se jedná jenom o krátkodobou indispozici.