Philippe Raymond-Thimonga: Podobenství (Praha: Dauphin 2002)

Znepokojivá představa

Pokuste se vžít do představy, že jednoho dne se do hotelu ve vašem sousedství přijde ubytovat celkem nenápadný muž. Nebylo by na tom nic podivného, kdyby tímto mužem nebyl Bůh, který přijal obyčejnou lidskou podobu, jméno Vincent Lauze a kdyby neměl přání vytratit se beze stopy z tohoto světa. Nikde sice není psáno, že je to právě on, ale všemi je tak vnímán. Taková je expozice ne příliš rozsáhlé prózy francouzského autora Philippa Raymond-Thimongy Podobenství, kterou v překladu Jovanky Šotolové vydalo nakladatelství Dauphin.

Zarážející je způsob, jakým je kniha napsána. Snad až při opakovaném čtení vynikne jednoduchost a prostota samotného textu, bez zbytečných příkras, odboček. Jenom lapidární vyprávění sledující svůj cíl. Už pouhé téma postačuje k dostatečnému zaujetí čtenářovy pozornosti. Pomocí osobitého způsobu dokázal autor zachytit osamění Boha, který si přeje jen jedno: pokojně opustit svou existenci.

Jeho pobyt v reálném světě, kde jej víceméně nikdo nečekal, vyvolává již od samotného počátku pozornost a řadu dohadů. Nevyhne se ani několika návštěvám. Veskrze jsou to úřední návštěvy. A nezáleží na tom, zda se jedná o návštěvu ďábla, policejního komisaře, nebo vyslance církví. Všichni sledují pouze své zájmy a Boží záměry jim je buď kříží, nebo komplikují. Nemají pochopení pro jeho únavu, vyčerpanost. Snad jenom mimo starší recepční hotelu, která se jej v rámci svých možností se snaží před okolím chránit.

A tak Vincent Lauze ve svém hotelovém pokoji převážně spí, nebo leží na posteli. Čas od času je viděn na procházce nebo na parkové lavičce. Chová se jako obyčejný smrtelník. A jako takový čeká na smrt. Ta nakonec pro tohoto neočekávaného, ale odevzdaného zájemce přichází, aby jej odvedla s sebou. Není řečeno kam. Zůstává jenom nejistota a nevyslovená otázka: jaký bude svět bez boží přítomnosti?

Za pozornost stojí i skutečnost, že francouzská kritika považuje Raymond-Thimongovu prózu za román, což svědčí o poněkud odlišném přístupu. V českém kontextu, kde je román ještě stále vnímán příliš tradičně, by tak knihu označil pravděpodobně málokdo.

Přes svou útlost se jedná o pozoruhodnou knihu. Ať už námětem, či způsobem zpracování. Můžeme zaujímat k Bohu jakýkoliv postoj, ale i v tak ateistické společnosti, jako je ta naše, se stále jedná o příliš znepokojivé téma. A lapidárnost prózy toto znepokojivé vyznění jenom podtrhuje.