Letenka do noci (Antologie současné surrealistické poezie)(Brno: Petrov 2003)

Surrealismus stále žije - prozatím

Současná česká poezie je bohatá nejenom svou produkcí, ale i počtem jmen. Při celé její rozmanitosti je patrné, že autoři i přes různé příbuznosti a vzájemné vztahy nejsou seskupeni v žádných skupinách ani za žádnými manifesty. Přesto je zde jedna výjimka - básníci hlásící se k surrealismu. Právě z jejich současné tvorby vydalo nakladatelství Petrov na sklonku uplynulého roku antologii Letenka do noci.

Svazek, jehož editory jsou František Dryje a Pavel Řezníček, přináší texty šestadvaceti autorů různých věkových generací. Skutečnost, že se editoři neomezili pouze na své vrstevníky, je nutno přijmout s povděkem. Kompozičně je svazek rozdělen do dvou částí. V té první a rozsáhlejší, kterou sestavil František Dryje, jsou zastoupeni členové Skupiny českých a slovenských surrealistů (a i to je důvod, proč je ve svazku přítomna tvorba bratislavského Alberta Marenčina, nar. 1922), tradičně se prezentující ve své tribuně, revue Analogon. Odtud mohou čtenáři znát většinu zastoupených jmen.

V druhé části, sestavené Pavlem Řezníčkem, pak najdeme autory, kteří sice stojí mimo tuto skupinu, ale hlásí se k surrealistickým východiskům tvorby. Na více než tři sta padesáti stranách je tak zachycen poměrně podrobně aktuální stav v širším surrealistickém okruhu. Kladem antologie jsou autorské medailony, neboť některé z tvůrců bychom marně hledali v literárních slovnících a encyklopediích, a také datace jednotlivých textů a jejich vřazení do básnických sbírek.

Poezie surrealistických tvůrců stojí spíše na okraji současného poetického spektra, ale přesto se zde najdou básníci, které není vhodné opomíjet a nezaznamenat. Alena Nádvorníková, Pavel Řezníček či Karel Šebek jsou jména, která se již do české poezie zapsala. V jiných případech, například u Vickiho Shocka, je však zařazení některých ukázek do antologie poezie sporné, neboť nazývat autorovy krátké prozaické útvary poezií bych se neodvažoval.

Do svazku jsou zařazeny i dva texty editorů. Autorem toho podstatnějšího a antologii uvádějícího je František Dryje, který nabízí nejenom shrnutí historie surrealistického hnutí v českých zemích, ale také interpretační část věnovanou zde přítomným autorům. Na knize je znát, že byla pečlivě připravena. Nechybí ani ediční poznámka vysvětlující, která kritéria byla brána v potaz při sestavování svazku. Antologie je opravdu reprezentativní, byť nepřináší žádná velká překvapení. Čtenářům nabízí průřez současným českým surrealismem, i když k některým textům by bylo možno vznést dílčí výhrady. Nedílnou součástí publikace je bohatý obrazový doprovod, který ve většině případů pochází od autorů samotných.