Misantrop: Plivanec na rozloučenou (Brno: Petrov 2005)

Pavana za jedno aktivní a odvážné nakladatelství

Po třináct let tvořilo brněnské nakladatelství Petrov útočiště pro začínající a neznámé autory. Za dobu své existence se stalo uznávanou institucí. Navíc se o své autory staralo jako málokteré nakladatelství a čtenáře zásobovalo kvalitním informačním servisem.

Se jménem nakladatelství, či spíše se jménem jeho majitele Martina Reinera (dříve též Pluháčka), byla spojena i řada dalších kulturních aktivit. Někdy sice neúspěšných, jako například v případě vydávání exkluzivní kulturní revue Neon, jindy však velmi úspěšných a potřebných (stačí jmenovat Mezinárodní festival poezie, slavná bítovská setkání, Loď básníků). Konec minulého roku se však pojí s jeho zánikem. Jednalo se o dopředu avizovaný krok, nikoli o bankrot či jinou nepříjemnou událost. Spíš jen konec jedné cesty, po které se majiteli již nechtělo z nejrůznějších důvodů kráčet. Škoda - především pro začínající autory, kterým tak ubyla jedna z mála možností publikování. Snad nové Reinerovo nakladatelství Druhé město část bývalých aktivit převezme.

S knihami nakladatelství se však ještě delší dobu budeme setkávat na pultech knihkupectví. Vždyť jich za dobu své existence vydalo 343! Stejně tak i s posledním svazkem Plivanec na rozloučenou autora skrývajícího se za pseudonymem Misantrop (nar. 1965). Tlustý svazek v lesklé černorudé obálce se sice stal pohřebním věncem kladeným na rakev nakladatelství, ale je kladen s blasfemickým úsměškem. Žádná posmutnělá tryzna a slzy pozůstalých, ale úšklebek nad současností a nad společností. Taková milá provokace na závěr, neboť kniha přináší texty plné vzdoru. Je sympatické, ale i symbolické, že nakladatelství se se svými čtenáři loučí knihou začínajícího autora a ne některým z klasiků, kterých mělo ve svém portfoliu také dostatek.

Rozhodně se nejedná o knihu, která by pohnula českými literárními dějinami, ale v análech už zůstane zaznamenáno, že se jednalo o poslední knihu jednoho z významných nakladatelství přelomu dvacátého a dvacátého prvního století. Pro některé ze sběratelů se může stát zajímavou kuriozitou. Bohužel se nedá určit, zda bylo míněno vydání této knihy vážně, nebo pouze jako provokace. Možné jsou obě varianty. Těžko definovat autorem zvolený žánr, ale asi nejvíce se hodí prosté označení zápisky, které v sobě zahrne jak pokusy o poezii, tak prózu a úvahy. V době podobně laděné záplavy internetových deníčků, blogů, však takovéto knihy poněkud ztrácejí ze své vypovídací hodnoty, pokud vůbec nějakou mají. Leccos je snesitelné u letmo čtených krátkých zápisků, ale i ty zpravidla omrzí. Naneštěstí nejinak je tomu i u této pět set stran tlusté knihy, kterou je nutno se prokousávat. A tak ji lze považovat hlavně za nostalgickou vzpomínku na nakladatelství, které se nebálo vstupovat do neprobádaných vod. Mnohé z jeho lodí ztratily svůj směr i náklad, ale plavily se s nadšením a pod odvážným kapitánem. Čest jeho památce a na shledanou v lepších časech.