Petr Král, Jan Štolba (eds.): Nejlepší české básně 2011 (Brno: Host 2011)

Třetí stupeň ke zlaté

ISBN: 9788072945573

První dva svazky výborů Nejlepší básně 2009 a 2010 jsem přivítal s nadšením. Ročenka si vydobyla jisté renomé, soudě jak podle ohlasů, tak podle toho, že autoři tuto informaci uvádí ve svých medailoncích. Nyní jsem dočetl nový přírůstek Nejlepší české básně 2011 (Host: Brno). A letos jsou mé dojmy trochu rozpačité.

Obsah opět čerpá ze tří zdrojů, z básní publikovaných knižně, časopisecky a na internetu. Celkem je třiačtyřicet autorů představeno čtyřicetiosmi texty. Narozdíl od předchozích dvou svazků byla letos opuštěna praxe, kdy básně byly publikovány anonymně, bez uvedení jména autora u konkrétního textu. To bylo uvedeno až v závěru. Nyní jsou uváděna již dle běžných zvyklostí. Vím, že budu v menšině a že báseň od autora nelze oddělit, ale i původní anonymní čtení mělo své kouzlo. Přinejmenším dovolovalo soustředit se na daný text a nejprve jej zhodnotit bez souvislosti již známých interpretací a hodnocení autora.

Sborník odráží aktuální stav české básnické scény, a po této stránce mu tedy není příliš co vytýkat. Jeden rok je úroda lepší, jindy ne. Více básní je tentokrát vybráno z řad autorů blízkých surrealistickému vidění světa. Ne že by mi tyto básně vadily. Dokonce asi i do svazku patří. Možná mi vadí jen ten nepoměr. Přece jenom, při vší úctě ke kontinuitě tohoto uměleckého směru a možná i způsobu života, mám dojem, že váhy jsou nastaveny poněkud jinak a v básnické produkci rozhodně surrealisté nezaujímají tak význačné místo, jak by se mohlo z ročenky zdát. Samozřejmě, každý editor má své vidění. V tomto případě aspoň nemusíme být na pochybách. V případě Petra Krále by bylo i zarážející, pokud by tomu bylo jinak. Ostatně sám v rozhovoru pro rozhlasový pořad Liberatura uvádí, že se do značné míry jedná o osobní výběr. Nepřehlédnutelnou součástí jsou v tomto ohledu připojené eseje editorů, které ozřejmují stanoviska výběru. Hmm, dobrá. Ale reprezentativnost výběru to poněkud snižuje. Stejně tak i síto, kterým odděluje básníky pro něj přijatelné. Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že je to spíše ročenka Petra Krále, než ročenka Jana Štolby. V určitém ohledu si říkám, zda by nebylo lépe, aby výběr prováděl pouze jeden editor. Záměr by byl čitelnější.

Na druhou stranu se do ročenky nedostala žádná programově angažovaná poezie. Což kvituji s povděkem. Marně přemýšlím, ale sám jsem asi žádnou dobrou nečetl. Nálepka je sice vidět, dost se o ní mluví, ale spíš jsou to jen takové vlnky na hladině poklidného rybníku.

Jako u předchozích dvou svazků si zmínku zaslouží grafická úprava knihy. Spolupráce s Martinem Pecinou nakladatelství Host prospívá. Byť u některých knih se u mne vznáší otazník drobných pochybností, zda už příliš grafická stránka nepotlačuje obsahovou. Karmínová červeň, která nyní novému svazku dominuje, knize sluší. Originální je nápad s využitím přesahu grafiky, kdy po ořezu knižního bloku na ořízce vidíme vyveden název svazku.

Prostě s českou poezií to není zlé a i letos se objevila nová jména, která bude stát za to sledovat. Trochu mne mrzí, že je opět v recenzích zdůrazňováno, že almanach byl inspirován americkou tradicí založenou v roce 1988 Davidem Lehmanem, bez toho aby aspoň bylo zmíněno, že domácí tradice je mnohem delší. Vědomí historického kontinua uškodit nemůže, ten nápad tu prostě už v minulosti byl, tak proč ho opomíjet.