Kniha německé autorky a graficky Judith Schalanské Atlas odlehlých ostrovů s podtitulem Padesát ostrovů,které jsem nikdy nenavštívila a nikdy nenavštívím (vydalo 65.pole) patří do té úzké skupiny děl,na která snad ani nelze napsat zápornou recenzi. V roce 2009 byla oceněna jako nejkrásnější německá kniha. Možná,že díky důrazu na grafické provedení by ji šlo spíš než jako beletrii vnímat jako umělecké dílo.

Kniha je kromě předmluvy, ve které autorka vysvětluje, co vzniku předcházelo,a vysvětlivek členěna do pěti kapitol, a to podle jednotlivých oceánů. Autorka se zřejmým zalíbením v kartografii nakreslila mapy ostrovů, které patří převážně k těm nejméně pohostinným či obecně navštěvovaným. Každému ostrovu je v knize věnována dvoustrana, přičemž jednostránkovou mapu doprovází druhá stránka s údaji o zeměpisné poloze, zmenšená mapa zeměkoule s vyznačením polohy, údaje o vzdálenosti k nejbližším pevninám,několik letopočtů z historie a krátký příběh.

Kromě precizního provedení jednotlivých map, které jsou nakresleny v jednom měřítku a pouze s využitím černé (pointilizace) a modré, stojí za zmínku i volba kvalitního a méně obvyklého papíru a také písma MVB Sirene. Máme tak před sebou autorskou knihu,nad kterou pookřeje snad každý čtenář příběhů Julese Věrna nebo Robinsona Crusoea.

Byť hlavní pozornost je směřována k výtvarné části knihy, opomenuty by neměly být ani texty, neboť autorce se podařilo načrtnout padesát miniaturních portrétů, které nejenže stojí za přečtení, ale při vší romantice ukazují vedle poetické krásy těchto opuštěných míst i jejich samotu a krutost. Někdy absurdní, někdy šokující, jindy z našeho pohledu těžce pochopitelnou.

Kniha je určena těm, kteří podobně jako autorka rádi jezdí prstem po mapách a nechají se při tom unášet neznámými jmény a zeměmi. Pro nás, obklopené pouze pevninou, je její půvab ještě umocněn. Mám poměrně jasno, kam tuto knihu v knihovničce zařadit – někam do blízkosti Milionu Marca Póla a Neviditelných měst Itala Calvina...