[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog autora] [sloupky pro Host] [texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]

Pavel Kotrla: Recenze a články

Autoři knih abecedně: A B C Č D E F G H CH I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž


: Bílá zvířata jsou velmi často hluchá (Brno: Host )

Na hraně tragikomiky a absurdit

ISBN: 978-80-7577-067-7

Ivana Myšková: Bílá zvířata jsou velmi často hluchá

Dílo spisovatelky a někdejší redaktorky vltavské Mozaiky Ivany Myškové (1981) není doposud rozsáhlé, přesto v literárním prostoru rezonuje. A je až s podivem, jak výrazně, uvážíme-li, že doposud bylo tvořeno hlavně rozhlasovou hrou Odpoledne s Liliputem (2007) a prozaickou prvotinou Nícení (2012). Nyní se rozšířilo o soubor povídek Bílá zvířata jsou velmi často hluchá, vydaným nakladatelstvím Host. Na dvou stovkách stran přináší jedenáct příběhů ze současnosti, jejichž protagonistkami jsou převážně ženy. Takřka všem postavám je společná touha uniknout ze svazující přítomnosti, každodenního rytmu a všednosti. A to do představ, k milencům, jinam. Ne vždy se jedná o pokusy zdařilé. Někdy zůstávají možnosti jen naznačeny, jindy se o úspěchu nedá mluvit, neboť ztroskotávají.

V centru pozornosti leží mezilidské vztahy, pod povrchem složitější než na první pohled. Právě zde jsou vytýčena nesnadno se překračující omezení. Pravděpodobně nejúspěšnější pokus pozorujeme zejména v eponymní povídce, ve které hrdinka přece jen cosi podstatného nalézá jak ve vztahu k sobě samé, tak ke svému otci. Příjemným překvapením jsou i dvě hříčky absurdního zaměření (Žena s žábou, Život s dlouhou červenou nití) nebo vstupní povídka Závěs, která je hrou možností a představ. Paradoxně nejméně zajímavou povídkou je Čubka aneb Čas na upřímnost zpracovávající atraktivní motiv nymfomanie.

U autorky je zřejmá poučenost jihoamerickými autory šedesátých let a moderní literaturou obecně. Do literárního kontextu se pak vřazuje i sama, a to pomocí citací textů převážně zahraničních autorů, které jednotlivé povídky uvozují. Zde potvrzuje smysl pro humor a v jednom případě cituje i sebe sama. Možná právě citáty působí někdy jako nadbytečné upozorňování na vzory, autorka to nemá zapotřebí. A navíc i toto lze ponechat na čtenářích.

V Ivaně Myšková máme výraznou a vyzrálou autorku, kterou stojí za to sledovat. Rýsuje se zde poměrně osobitý vypravěčský hlas. Možná až příliš velká očekávání byla z větší části naplněna. A není důvod, proč si v tomto případě neužít radost ze čtení.

(otištěno v Týdeníku Rozhlas 39/2017, str. 19)

Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora.



Přečtěte si, co píšu na blogu:

Letní duby u nádraží se možná stanou památnými stromy (přidáno 21. 06. 2018)

Karol Sidon (přidáno 07. 06. 2018)

Texty 76 (jaro 2018) (přidáno 06. 06. 2018)

Valašsko – Historie a kultura II. OBŽIVA, den první (přidáno 24. 05. 2018)

Bylo nebylo – Anna Pleštilová (přidáno 20. 05. 2018)



[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog autora] [sloupky pro Host] [texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]