[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog autora] [sloupky pro Host] [texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]

Pavel Kotrla: Recenze a články

Autoři knih abecedně: A B C Č D E F G H CH I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž


Krajina zvoucí

Text vyšel jako úvod v knize Zdeněk Hartinger - Krajinné portréty ze Soláně, Beskyd a Bílých Karpat (Sdružení pro rozvoj Soláně, 2014, ISBN 978-80-88008-06-4)

Typická valašská krajina je krajina blízká a přívětivá, krajina zabydlená. Plná pasek, na kterých žijí lidé. Každý kout zde má své jméno. Je to krajina mnohdy prozářená světlem, s rány připomínajícími počátek světa. A se západy připomínajícími jeho konec, s okamžiky, kdy znenadání nad vzdálenými obzory zaplanou nečekané barevné odstíny. Je to prostředí přetvořené v souladu s potřebami člověka a ve snaze zajistit mu lepší podmínky k přežití. Dnešní podoba valašské krajiny vznikala staletí a směsici vlivů přírody a člověka dokážeme oddělit jen stěží. Je to krajina rozmanitá, mnoha tváří, která za svou podobu vděčí práci generací předků, kteří ji měnili po dlouhá staletí. Obdělávali půdu, starali se o pastviny a lesy. Protkali její tvář vráskami cest a nespočetných chodníčků. Na jaře po nich stoupala stáda vzhůru do kopců, aby se z nich na podzim vracela a zimu přečkala v údolích spolu s lidmi. Mlčenlivý rytmus hor a pastvin, které byly dlouhá staletí symbolem vzájemné symbiózy člověka s přírodou a které představovaly základní zdroj obživy – mléko, sýr a maso. Možná valašské krajině chybí náladovost Krkonoš nebo Šumavy, majestátnost a surovost velehor, ale občas přece jen blýskne zlým okem.

Stejně ale rádi nadsazujeme a s láskou mluvíme o horách. Pábitelské tvrzení, která rádi bereme za svá, neboť přece jen jsme spojeni pocitem přináležitosti, kulturou a spojeni místem. Každý z nás má sice své Valašsko a pro každého z nás je to Valašsko jiné. A byť se na některých rysech neshodneme, na jiných zase ano a jakousi podstatu, jakousi esenci vnímáme kolektivně. Výrazně drsnější podmínky pro přežití však žijí již jen ve vzpomínkách a v literatuře. Život v přirozeném či spíše přirozenějším prostředí, se závany bukolických, se vzpomínkou na nepoddajný lid, na zbojníky a s ozvěny písní. Pohled je to v každém případě romantický. Pohled, který posiluje stále přetrvávající a trvale rostoucí zájem o Valašsko.

Když se mi poprvé dostala do rukou kniha Beskydy známého olomouckého fotografa Rudolfa Smahela, na kterou ještě stále často narazíte v antikvariátech, byla v ní zachycena tvář Valašska, kterou jsem ještě občas zahlédl a vzdáleně poznával. Ale i tak dýchala již čímsi archaickým a starosvětským. A neuběhlo ani příliš času a Valašsko se opět hodně proměnilo. Stačilo dvacet třicet let. Změnil se způsob hospodaření, žije se jinak. Všechny tyto změny se pomalu promítají do tváře krajiny. Pohanku vystřídala řepka, která žlutí celou krajinu a výrazně mění její vzhled. Ubylo polí. Jen zřídka již narazíte na lukách na paramity a ostrévky, na muže s kosou stojící v obilném poli nebo v rosou mokré louce. Jsme rádi aspoň za posečení traktorem. A pak jsou zde lesy, které ještě jsou, byť se jí drobnými krůčky vzdalují, součástí té divoké přírody, která si bere zpět člověkem vydobyté. A tak dnes se na mnohých místech opuštěných luk a pastvin rychlým tempem znovu zmocňuje les. Při bližším pohledu tedy musíme přiznat, že v posledních desetiletích Valašsko ztratilo cosi ze své dlouhověké lyričnosti. Krajinné výhledy jsou mnohdy narušeny. Kopce osiřely, zvlášť v běžných všedních dnech. Obyvatelstvo se stáhlo do nížin, industriální krajina vtrhla do údolí, nejúrodnější půdu pokryly pruhy asfaltu. I takové je Valašsko dnes.

Přesto však dosud žijí pozůstatky starých časů. Dosud velká část krajiny stále zůstává atraktivní a inspirující. Snad je to i těmi místy, kde se lze zastavit, nechat se zpět vtáhnout do rytmu přírody. Místy k poklidné chůzi, k prodlení, místy přímo zvoucími k spočinutí. Stačí jen na krátko. Svět lidí tu je pořád přítomen – tam paseka, louka, stará dřevěnice – ale ustupuje přírodě. Ale je tu ticho, prostor pro samotu a přemýšlení. A jsou zde dokonce i místa, kde noc je noc a kde jen hvězdy svítí nad hlavou, ještě nepohlceny světly lamp. Celkem jistě víme, že za pár let bude tvář Valašska opět jiná. Jen netušíme jaká. Doufáme ale, že si nadále zachová svou poetičnost a přitažlivost, kterou má pro nás, i pro generace příští.

Právě tuto tvář zachycují předkládané fotografie. Dokumentují fascinující koloběh přírodních období a střídajících se barev, jednoduchou krásu přírody. Pro mnohé návštěvníky Valašska právě fotografie Zdeňka Hartingera představovaly a představují první kontakt a prvního vyslance a průvodce. Neboť právě ony doprovází již několik generací turistů, návštěvníků Beskyd a přilehlého okolí. Co odeslaných pohledů s některou z jeho fotografií již bylo vhozeno do poštovních schránek! A co jich ještě vhozeno a posláno bude! Na jeho fotografie při poutí Valašskem narazíte takřka na každém kroku. Přestože je fotografova tvorba rozmanitá a v čase proměnlivá, nejznámější jsou jeho motivy městské a venkovské, zcela nejpopulárnější pak jeho panoramatické portréty krajiny. A právě krajina, konkrétní valašská krajina, se postupně stala dominantou autorovy tvorby.

Nesáhli jsme však s nostalgií po záběrech z minulých desetiletí, ale po fotografiích, které jsou svědky současnosti a které vznikaly v několika málo posledních letech. Neproměnila se pouze krajina, její architektura a styl života, proměnila se i technika fotografa a všechny snímky z předkládaného souboru již byly zachyceny digitálním přístrojem. U fotografií Zdeňka Hartingera víme, že zachycují místa autorovi dobře známá, na která se sám navrací a ke kterým má vnitřní vztah. Vydejme se tedy aspoň na malou chvíli po stezce, která se zvolna vine touto zvoucí krajinou.

Zdeněk Hartinger - Krajinné portréty ze Soláně, Beskyd a Bílých Karpat (Sdružení pro rozvoj Soláně, 2014, ISBN 978-80-88008-06-4)

Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora. Poslední úprava stránek 2. března 2018.



Přečtěte si, co píšu na blogu:

Bylo nebylo – Anna Pleštilová (přidáno 20. 05. 2018)

Asi kouzlo woodooo (přidáno 13. 05. 2018)

Literárně-hudební večer #11 (přidáno 13. 05. 2018)

ZDW 2018: Konference design & marketing (přidáno 10. 05. 2018)

Ivana Myšková ve vsetínské knihovně (přidáno 05. 05. 2018)



[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog autora] [sloupky pro Host] [texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]