[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog autora] [sloupky pro Host] [texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]

Pavel Kotrla: Recenze a články

Autoři knih abecedně: A B C Č D E F G H CH I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž


Vyčerpávající námluvy s elektronickou literaturou

Chladné světlo displejů a monitorů změnilo velkou část životního prostoru. Zasáhlo i literární prostředí, které se pokusilo přizpůsobit moderní technice. Osobní vzpomínky na to, co tato změna literárních nosičů přinesla pro literaturu samotnou i pro její čtenáře, shrnuje následující příspěvek.

Podobně jako řada dalších čtenářů jsem prošel snad všemi etapami vývoje elektronické literatury. Hltal jsem ji na monitoru počítače, když byl u nás internet ještě neznámé slovo a na monitoru hýřila jen jedna barva. Místo počítačů stál na pracovním stole ještě zpravidla psací stroj. Co textů se vlezlo na magnetofonovou pásku, co jen pak na pětipalcovou disketu, na disketu třípalcovou! Z nepředstavitelné velikosti CD se nám tehdy točila hlava. A počítačové časopisy se nebály na přikládaných lesklých kotoučích ponechat prostor i troše literatury v podobě nejrůznějších fanzinů. S odstupem let je patrné, že mnoho textů, které byly takto šířeny a které by vstoupily do obecně přijímaného kánonu, zde nevzniklo. Čtenáři minoritních žánrů si ale přišli na své.

V té vzpomínce na počátky elektronické literatury je jistá dávka nostalgie za vytraceným pocitem okouzlení, za fascinací nad znaky objevujícími se na monitoru. Okouzlení z techniky, které kdysi možná zažíval i Jules Verne společně se svým přítelem Nadarem. Pro mou generaci se objevilo znenadání, uprostřed už existujícího a známého světa, a rezonovalo s též už zapomenutým souslovím vědecko-technická revoluce. Nové generace čtenářů jsou už toho všeho ušetřeny a vnímají obklopení monitory a texty jako samozřejmost. Měl jsem pocit, a snad nejen já, že s nástupem nových technologií dojde i k obohacení literatury. Zažili jsme nadšení z kyberpunku (Sterling, Gibson, Stephenson) a jeho teoretiků (Rushkoff) a módní vlna se přes nás přelila s pořádnou silou. Ale brzy se ukázalo, že technologický pokrok na kvalitu literatury vliv nemá. Ještě tak na kvantitu a narůstající počet stránek jednotlivých děl. Očekávání nad propojením nové techniky a nových způsobů vyprávění se neuskutečnila.

S nástupem internetu a digitalizací jsme prožili v přímém přenosu jednu revoluci. Zažili pavučinu ještě neindexovanou, plnou kouzla z objevování. Vzdálené se stalo snadno dosažitelným. Kvas ale opadl, revoluce sežrala a dál požírá některé své děti, situace se zvolna normalizuje. Do revoluce další. Technologie zevšedněly. Probíhá konsolidace, kdy napětí opadlo a nadšení vyprchalo. Padla i omezení, kdy v době nástupu elektronických čteček byla možnost opatřit si e-knihu legálně obtížná a až takřka nemožná a byla suplována vznikem nejrůznějších úložišť. Čtenáři se však s elektronickými knihami nějak sžili. Někdo jim přišel na chuť, někdo ne. Dávno to už není záležitost generační. Dotyková zařízení (tablety a hlavně mobily) prostě přinesla e-knihy na dosah všem. Při penetraci těchto zařízení těžko tvrdit opak. Učinila však čtenáře šťastnějšími?

Úhrnem jsem na nejrůznějších monitorech a displejích přečetl odhadem něco okolo pěti stovek knih, možná víc. Ale i tak mnohem méně než těch tištěných. A jen zlomek z nich nějakým způsobem využíval nových možností. Chybí mi to však ve skutečnosti? Interaktivita textů není nakonec pro čtenáře žádnou velkou výhrou. Prakticky je využita zpravidla jen u poznámkového aparátu. Pochopitelný je přínos u učebnic a encyklopedií, kde jsou rychlost a snadná dostupnost předností natolik, že elektronická podoba ta tištěná vydání již vytlačila. Přesto si myslím, že i zde o něco přicházíme. Nahodilé listování svazky je přece jen něco jiného (ale možná jen pro mne) než brouzdání mezi hesly. U prózy, přes lásku k experimentům, nakonec vždy, nebo aspoň stále s nebývale velkou převahou, vítězí poměrně lineárně vyprávěné příběhy. Nakonec je e-kniha jen jinou podobou knihy s několika málo obohaceními. Základ zůstal v naprosté většině případů zachován.

 

Ve stínu nesmrtelné knihy

Elektronické knihy zatím nenabídly v oblasti beletrie příliš nového. Spíš ubraly. Typografická úprava titulů je bídná a svázaná jak omezeními jednotlivých formátů e-knih, tak technickými parametry jednotlivých zařízení. Ne že by nešla připravit slušná elektronická kniha. Jde to. Ale zabere to spoustu času. A elektronických knih se u nás zatím neprodá tolik, aby bylo ekonomické věnovat přípravě tolik času, který je navíc potřeba pro dva až tři různé formáty. Čest několika výjimkám. Kdo si jednou zkusil vytvořit elektronickou knihu, ví, že k výsledku podle představ vede dlouhá a trnitá cesta. Ne vždy úspěšná a zpravidla plná kompromisů, která nakonec vede i k tomu, že pro čtečky ne moc vhodný formát PDF jen tak neumře. A je to i tím, e-knihy jsou ve většině případů jen napodobeninou knihy klasické.

Navíc čtečka elektronických knih je přece jenom ještě pořád relativně drahá, slušnější modely tak v ceně deseti a více knih. A celkem brzy stárnou. Životnost zařízení není v porovnání s životností knihy nijak velká. Čím více čtete, tím rychleji se přibližuje jeho smrt. Tlačítka nejsou věčná, displej také ne. Obrazové body odcházejí do věčných lovišť bez ohledu na výrobce a bez varování. Nevýhod je stále ještě dost.

Budeme však svědky návratu k tištěným knihám? Možná ano. I Amazon, internetový gigant v prodeji knih a lídr e-knih, nakonec otevřel kamennou prodejnu. Též u výrobců čteček dochází k jakési konsolidaci až stagnaci a nezdá se, že by přibývali noví. Jen se postupně zlepšují parametry. Představa, že si budeme číst knihy na displejích virtuálních brýlí, je možná za rohem, ale prozatím také vzdálená. Někteří silní hráči nás už i opustili (Palm — již jen pamětníci si vzpomenou, že před nástupem čteček se elektronické knihy četly právě na těchto zařízeních —, Sony, iRiver, iRex, Samsung…). Do značné míry jsou čtečky nahrazeny tablety, ale kdo zkusil e-ink, tak měnit nebude. Lepší formát elektronických knih EPUB 3 se prosazuje zvolna. Diskutabilní jsou prozatím i tvrzení, že čtení e-knih podporuje schopnost číst. Byť mohou být pravdivá, na podobná prohlášení je brzy, chybí dostatečný časový odstup. Nikoli v řádu jednotek let, se kterými máme doposud zkušenost, ale v řádech desítek let. Prostě to s e-knihami stále nějak není „ono“. Naučili jsme se s nimi žít, brát je na milost, či jako samozřejmost. Je však patrné, že u beletrie ty tištěné jen tak nenahradí. Zatím jsou spíše jejich doplňkem. Důvodů je více. Některé platí obecně, jiné jen u menších a malých literatur, jako je ta naše.

Kniha může být i do budoucna jednou z těch věcí (a já věřím, že tomu tak je), která se osvědčila natolik, že přežije. Nebo dokonce zažije novou renesanci, jako je tomu třeba u plnicích per nebo vinylových desek. Tištěná kniha je přece jen jiná a nabízí jiný stupeň prožitku. Vidím-li hřbet knihy v knihovničce, vždy si ji aspoň letmo připomenu. Knihy přečtené ve čtečce se slívají do bezejmenné hmoty, nerozlišené formátem, písmem, papírem, tloušťkou knihy. Z e-knih prostě čiší jakási uniformita, už jen tím stále stejným zařízením, které držíte v ruce. A jsou věci, které na čtečce nebo monitoru pořádně číst nedokážu nebo je čtu jinak. Zvlášť to platí pro poezii, byť to možná bude jen mé individuální omezení. Tištěným knihám zánik nehrozí. Méně šťastný osud však lze bohužel předpovídat malým a osobitým knihkupectvím. Ta jsou zvláště svou socializační funkcí na malých městech, odkud se vytrácí díky tlaku knihkupectví internetových a knihkupeckých řetězců, nenahraditelná.

S pokračující digitalizací se na světlo dostávají nové a nové poklady. Stále se objevují nové stránky, skvělé databáze, kolekce digitalizovaných a jinak nedostupných knih, informační zdroje. Díky za ně! Ale jsou to „jen informace“ o knihách a autorech, kopie existujících děl. Nově vznikající díla to příliš neovlivňuje, ta navíc zůstávají svou formou veskrze tradiční. Opsali jsme malý kruh, přidali malá technická zlepšení (či zhoršení — v závislosti na úhlu pohledu). Ale nic výrazně nového se v posledních pěti až deseti letech neobjevilo. Nekoná se ani ohlašovaný zánik tištěných periodik. Často dokonce ta původně internetová míří do tisku, byť v nákladech střídmějších. Vychýlené misky vah se pomalu vracejí do rovnováhy.

 

Vítězství ne, možná remíza

Vznikají ale nyní texty, které by stály za pozornost a využívaly nějakých rozšířených možností elektronických formátů? Nějaký výraznější projekt, experiment? Těch je pomálu, nebo jsem je prostě přes všechnu snahu jen nezaznamenal. Zvlášť v české literatuře jich znám vlastně pouze několik, spíše básnické. Pár projektů by se při podrobném hledání našlo, ale bez výraznějšího vlivu. Snad u e-knih časem vznikne něco na pomezí knihy a žánrů audiovizuálních. Výsledný potomek přestane být individuální záležitostí a pozice autora bude umenšena, a to díky nutné spolupráci při vzniku díla. Ale opět nic neznámého, podobnou dělbu práce na vzniku knihy známe už ze středověku. Aspoň pro mne je obohacení o audiovizuální prvky problém. S podobnými doplněními totiž ubývá prostoru pro volbu vlastní interpretace a fantazii, přibývá doslovnosti. Zná to každý, kdo srovnává filmovou adaptaci a původní literární předlohou. Možná též jeden z důvodů, proč, až na několik experimentů, e-knihy využívající těchto možností nevznikají.

Mám pocit, že pokud v tomto okamžiku mluvíme o elektronických knihách a elektronické literatuře, tak se diskuse vede hlavně o formátech e-knih, jejich drobných, ale tvůrcům život komplikujících odlišnostech, formě distribuce (v naprosté většině pomocí internetu), potížích s autorskými právy a s jejich ochranou. O odlišnostech obsahových se nebavíme, v podstatě nejsou výrazné. Nepozorujeme u nás ani trend, známý a zřetelný z prodejů na Amazonu, kdy dochází k růstu prodeje krátkých próz, povídek, které jsou svou délkou vhodné při čekání na zastávce a k ukrácení cesty do zaměstnání. Obsah elektronických knih se od těch tištěných neliší. A kritéria hodnocení zůstávají stejná.

Jsme tak svědky toho, že texty jsou sice publikovány nejprve na internetu, ale spíš z nezbytí, případně pro otestování zájmu trhu. Je-li dostatečný, pak někdy následuje i vydání tištěné (například nejprve internetový Příběh strýčka Martina Patricka Zandla). Autoři samotní dál touží po tom, aby jejich knihy vycházely především tiskem. Jen digitální formáty jim nestačí. A není proč se divit. Vzhledem k tomu, že autory v českých zemích až na několik málo výjimek neuživí knihy tištěné ani elektronické dohromady, tak status knihy tištěné dál přetrvává. Čtenost „náročnějších“ děl není nijak závratná v podobě tištěné ani elektronické, považujeme-li za bestseller titul s prodejem 5 000 výtisků/souborů. Sbírky poezie jsou běžně vydávány v nákladu 100—500 výtisků, přičemž je zde však horní hranice pro většinu titulů opravdu, ale opravdu nad očekáváním zájmu čtenářů.

Je to důsledek různých okolností, přetlaku daného velkým počtem publikujících, snadnou možností publikování a menším zájmem o literaturu. Nicméně o to zřetelněji pak vystupuje do popředí prestiž knihy tištěné. Zařízení umožňující samoobslužný tisk elektronických knih se u nás dosud neprosadila, ale výrobců malonákladů je naštěstí dost. Svou roli hraje i skutečnost, že recenzí na tituly vydané jen elektronicky je pramálo, zpravidla na internetu, v tištěných periodikách velmi zřídka, spíš ojediněle. Navíc e-knihou se skupinka spřízněných obdarovává blbě. Vlastně znám jen jeden opačný případ, kdy autor nechtěl své dílo otisknout, a proto vydal knihu pouze v elektronické podobě. Vidět napsané vytištěné na papíru by pro něj bylo příliš těžké a svazující.

Nakonec největší přínos e-knih nacházím u regionální literatury (jak o nich mluví Petr Čmerda), pro kterou je elektronické publikování zajímavé už od počátků, ať už pro projekty individuální nebo skupinové. Dokladem jsou třeba svazky Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě, ale s nadsázkou lze říct, že je nabízí každá větší knihovna. Zdařilá symbióza nového i tradičního.

Změnil se můj pohled na e-knihy? Sám nevím. Spíš jsem jen vystřízlivěl. To ale neznamená, že bych elektronické knihy dál nečetl. Mít s sebou řadu oblíbených knih najednou je prostě skvělé. Možnost zvětšit si písmo nebo číst s podsvícením vedle spící manželky také. Ale důvodů, proč je nutné mít své knihy raději v tištěné podobě, zůstává hodně.

 

psáno pro Host 2016, č. 2

Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora.



Přečtěte si, co píšu na blogu:

Barclay 1304 – Frankenpen (přidáno 20. 09. 2018)

Texty 77 (léto 2018) (přidáno 08. 09. 2018)

Popáté: fotky ze včerejšího čtení na střeše (přidáno 30. 08. 2018)

Můj čas psát nastal až teď: rozhovor s Alenou Mornštajnovou (přidáno 27. 08. 2018)

Valašské Meziříčí se dočkalo nových dějin (přidáno 22. 08. 2018)



[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog autora] [sloupky pro Host] [texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]