[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]
Pod názvem Pět na jednoho se skrývá útlá kniha, vydaná za podpory českého literárního
fondu nakladatelstvím H&H. Na interpretačním symposiu nad Vyvolavačem Oldřicha
Mikuláška se v ní sešli Zdeněk Kožmín, Jiří Rambousek, Roman Burián a Jiří
Trávníček, každý se svým interpretačním záměrem. Čtenáři se tak dostává
možnosti srovnaní pěti rozdílných pohledů na jeden text.
V úvodu je J. Trávníčkem, editorem svazku, vysvětleno pozadí vzniku knihy a výchozí teoretická východiska. Přestože projekt byl zamýšlen jako celek, jednotlivým interpretacím v jeho rámci byla ponechána jistá autonomie, ty se vzájemně doplňují a za pomocí kontextu vytvářejí celek. Interpretace je chápána jako vzájemný dialog mezi interpretem a textem, přičemž text je východiskem úvah i od něj samotného vzdálených.
Tak jako v případě studie J. Trávníčka Spor o Vyvolavače, která shrnuje stanoviska literární kritiky v době uveřejnění básně. Obeznámení se s dobovými souvislostmi a reakcemi nám zprostředkovává rozporuplné přijetí díla, kvůli kterému se strhla nebývalá polemika, v mnoha ohledech přesahující rámec literatury a řešící otázky obecného charakteru.
Ale tato studie je snad až příliš obecná a textu Vyvolavače se dotýká pouze nepřímo, proto mohla stát spolu s úvodem na počátku svazku a ne na jeho konci.
Druhá Trávníčkova studie Smrti tanečník? sleduje archetyp ďábla a některé jeho rysy v básni se objevující. Pozornost je zaměřena především na jeho roli svůdcovskou, která je vůči nám používána od dob Eviných a která těží z naší zvědavosti a touhy po dokonalosti. Stejně tak i posluchači Vyvolavačovi bojují s obdobným pokušením a šalebností jeho řeči, s naturalistickým obrazem vlastní bídy a utrpení. Ďábel odhazuje archetypální pokušitelství a obléká masku pronásledovatele nebo šaška, to vše na třech stranách básně. Snad jen jednou věcí přespříliš trpí tato studie a to zahlcením příklady spíše kontextovými a dokumentujícími. Více než o Vyvolavači se tak dovídáme o výskytu archetypu ďábla v dějinách literatury. Samotná interpretace se v tomto poněkud ztrácí.
Zajímavé je potom srovnání předchozí studie s příspěvkem Romana Buriána, který se zaměřuje na motiv démona v poezii Oldřicha Mikuláška, tedy na téma obdobné. Pouze souvislosti zde nejsou hledány vně, ale uvnitř autorova díla. Jsou zachyceny proměny tohoto motivu nejenom na třech velkých postavách: prašivci, vyvolavači a Agogovi, u kterých je zřejmá polarita jejich v postavení k lidem, ale v průběhu celé jeho tvorby.
Vyvolavač je tak vřazen do autorského zázemí a nepůsobí jako něco nečekaně přicházejícího, ale jako výsledek zřejmého vývoje a provázanosti. Ukazuje se do jaké hloubky je tento motiv spjat s temnou linií Mikuláškovy poezie, ve které se sváří život a naplněnost se smrtí a marností v základním existenčním protikladu.
K Vyvolavači, jako k dramatu nicoty a zmaru přistupuje i Zdeněk Kožmín ve své studii Vyvolavač: Příběh sestupu na dno. A řadí jej po bok Mýtu o Sisyfovi Alberta Camuse. Vyvolavač v Kožmínově interpretaci jako by tímto získával smysl snad až příliš ovlivněný sousedstvím. Stává se, podobně jako Sysifos, příběhem sestupu na dno. I když jistou paralelu bychom mohli naleznout, Vyvolavač není sestupem dolů za shozeným balvanem, byť sestupem smysluplným. Ono úmorné opakování je Mikuláškovu textu cizí. Vyvolavač vzbuzuje nejistotu a nikoli tématickou bezvýchodnost pramenící ze Sisyfova mýtu.
Pohled na báseň završuje po jazykové a stylové stránce studie J. Rambouska. Analýza použitých jazykových prvků a Mikuláškova lexika poukazuje na primární výstavbu textu, který již ve svých základních částech nese význam textu konečného.
Při zpětném pohledu na krátký text básně vyvstává nepoměr poměrně krátkého textu Mikuláškova k textům interpretů. I z těch jsme se dozvěděli něco o Vyvolavači, ale snad ještě více o postupech interpretů a interpretaci samé. Různě zaměřené pohledy snad vytvořily iluzi pohledu celkového.
Text nabídl své možnosti interpretace a některá jeho zákoutí snad byla ozřejmena, ale jiná, doposud skrytá, byla se zase před našima očima odhalena. Text zůstal doposud nevyčerpán. A to je přece jenom dobře.
Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora.
Přečtěte si, co píšu na blogu:
Marek J. Vavřinec: Krajinou Bohů, démonu a lidí (přidáno 05. 06. 2023)
Jeden příběh dvojím perem 2023 (přidáno 01. 06. 2023)
Vektor radosti (přidáno 21. 05. 2023)
Čtení Aleny Mornštajnové na Bystřičce (přidáno 25. 04. 2023)
Stínový profil (přidáno 17. 04. 2023)
[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]