[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]

Pavel Kotrla: Recenze a články

Autoři knih abecedně: A B C Č D E F G H CH I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž


Jaromír Zelenka: Objetiny (Praha: Triáda 1997)

Poezie krajiny

Jaromír Zelenka: Objetiny (Triáda 1997)Básnická sbírka Jaromíra Zelenky Objetiny je tenounká knížka, kterou v roce 1997 vydalo nakladatelství Triáda. Pod lehce zelenkavým obalem se skrývá necelých čtyřicet stran básní z let 1994 – 1997. Autor si básnický debut odbyl v samizdatu a v roce 1994 vydal výbor z tvorby, ale teprve nyní předstupuje před čtenáře s regulérní sbírkou.

Zelenka byl v Odeonu pořadatelem výboru z díla Bohuslava Reynka a na jeho poezii je do jisté míry znát její vliv. Netýká se to ani tak samotného obsahu básní, jako spíš jejich formy a výrazu. Nejsou zde rozkošatělé metafory a ani není důvod, proč by zde měly být, ale za kultivovaným Zelenkovým projevem přece jenom cítíme stálou přítomnost kontextu biblického jazyka a vnímání. Je to skutečnost, která vyvěrá z básníka. Pro jeho poetiku však není určující. Její přednosti je nutno hledat jinde.

Především je to Zelenkova schopnost zachycení nálady, či ještě lépe náladu krajiny. Nejedná se však o zachycení krátkodobých impresí, ale o zobrazení dlouhodobějších stavů. Jako by knihou prorůstala tenká linka, která má kořeny někde v poezii Sovově a Horově. Zelenkovo sepětí s krajinou je i jinak vkomponováno do samotné struktury sbírky, neboť jednotlivé básně mají ve svém záhlaví jména obcí. A pak je tu ještě báseň poslední. Ta je celá utvořena z názvu obcí a jako jediná z celé sbírky vznikala ne v jednom okamžiku, jako básně ostatní, ale právě v rozmezí let vzniku sbírky a je záznamem autorova pohybu v čase. Můžeme si klást otázku, do jaké míry je tento konkrétní text básní z jazykového hlediska a zda by mimo sbírku měl opodstatnění, ale naše konkrétní zkušenost nám říká, že zde básní zůstává. Pokud můžeme o nějaké poezii pozitivně prohlásit, že je spjata a svázána s krajinou, pak je to právě tato poezie. Toto tvrzení by se dalo podložit řadou citátů, ale uveďme aspoň závěr jedné z básní: Věřím v les a v louku a v noc, ve které roste obilí a jeden útržek: Miluji hněď, obrácenou hlínu. Právě tato víra, kterou třeba nemusíme sdílet, je ve sbírce stále přítomna a tvoří jeden z opěrných bodů textu.

Jiným rysem Zelenkovy poezie, taktéž odkazujícím ke generaci Sovově, jsou poměrně dlouhé a pravidelné verše. Vizuálně zaplňují celý prostor strany a leckdy sklouzávají až k prozaickému rázu. Ale kupodivu tato skutečnost zůstává kladem textu.

Jednou z předností této sbírky je zcela jistě ukázněnost autora, který dokázal zkomponovat a předložit vyvážené dílo s osobitým výrazem, které sice neohromí ani explozí metafor, ani efektem vypočítaným na okamžik. Ale snad právě proto by se mohlo jednat o poezii, která si své čtenáře najde i po čase.

(recenze pro Tvar 1998, č. 4, s. 22)

Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora.



Přečtěte si, co píšu na blogu:

Z krajiny knihomilů (přidáno 03. 12. 2024)

Bojím se už jen sebe (přidáno 24. 11. 2024)

Vytrženo… (přidáno 20. 11. 2024)

Zofia Bałdyga (přidáno 15. 11. 2024)

Vernisáž výstavy MULTIPLY! (přidáno 15. 11. 2024)



[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]