ALUZE 1/98 a 2 – 3/98

"Zrodil se nový literární časopis!", mohli byste říct, když by se vám do rukou dostalo některé z čísel olomouckého časopisu Aluze s označením 1/98 a 2 – 3/98, časopisu, který byste ve svých rukou drželi poprvé. Ale kupodivu tomu tak není, neboť Aluze má za sebou již déle trvající existenci, byť v mnohem méně okázalejší podobě. Podobně jako nyní, i tehdy byla spojena s katedrou bohemistiky olomoucké univerzity, se kterou ji spojuje značná část jejího autorského zázemí.

Po vydání několika „pilotních“ čísel se tedy její redaktorský okruh odhodlal k závažnější změně, která přinesla nejenom novou tvář, ale i značně rozšířený obsah. Z útlého studentského časopisu se stala kulturní revue s primárním zaměřením na literaturu a filozofii. Ve vesměs tradičních rubrikách se můžeme setkat s poezií, prózou, recenzemi, krátkými glosami. Ozvláštněním je rubrika Archiválie, ve které byly dosud zveřejněny studie Oldřicha Králíka, J. L. Fischer, tedy osobností, které jsou nerozlučně spjaty nejenom s Olomoucí, ale také s její univerzitou. Revue tak sama poukazuje na kořeny, z kterých vyrůstá a na které navazuje. Na rozdíl od brněnského Hosta, je na Aluzi znát, že je mnohem více svázána s akademickým prostředím. Odtud pak pravděpodobně bude pocházet převážná část čtenářů, kteří snad přijmou za své, že revue obsahuje příspěvky mnohem obsažnější, co do délky i co do obsahu, než je v časopisech našich krajů zvykem. Že tato čtenářská obec není největší je všeobecně známo, a tak náklad 350 výtisků je nyní adekvátní a pravděpodobně i postačující.

Zatímco Brno a Ostrava své literární časopisy mají, pokud ještě můžeme vzhledem k četnosti vydání Landek považovat za periodikum, Olomouci nyní, přinejmenším od zániku Skripta, doposud chyběl. Je asi nepravděpodobné, že by zde v krátké době vznikla druhá revue s tak širokým záběrem a, doufejme, že i dosahem. Již prvá tři čísla Aluze dokazují, že její redakční rada se nevrhla do vydávání bezhlavě, ale že má před sebou předem daný cíl, který se snaží naplnit. Proto působí časopis vyváženým a celistvým dojmem. Nejde o pouhý shluk z různých zdrojů narychlo shromážděných příspěvků, jejichž jedinou předností je, že byly v daný okamžik dostupné.

V současnosti se však časopis podobného charakteru neobejde bez finanční podpory, a tak i Aluze má svého donátora, kterým se stala samotná UP Olomouc. Je jenom potěšující, že na české literární scéně přibyl další časopis, a to časopis, kterému se již v prvých číslech podařilo naleznou svou tvář a zaplnit dosud prázdné místo. Nelze tvrdit, že by česká časopisecká scéna byla chudá, ale zcela jistě trpí některými zjevnými nedostatky. K těm nejzávažnějším patří skutečnost, že ani takovýto časopis s profesionálními ambicemi si nemůže dovolit stálého redaktora. Dokladem toho je i Aluze, neboť několik drobných nedostatků by tento redaktor včas odstranil. A tak se zdá, že literární časopisy v Čechách žijí převážně díky úsilí několika skupinek zvolna se profesionalizujících nadšenců. Tento výjimečný stav se pomalu stává stavem normálním.