Martin J. Stöhr: Hodina hora (Host 1998)

Bogdan Trojak: Pan Twardowski (Host 1998)

Petr Čermák: Drkotání větcí (Host 1998)

Telegrafické recenze

Všechny tři knihy pocházejí z jednoho nakladatelství (Host), z téže edice (Poesie) a vyšly v témže roce (1998). Takže nejlépe bude postupovat chronologicky.

Nejstarší ze zmiňovaných knih je Hodina Hora Martina J. Stöhra. Druhá sbírka autorova, která přináší rozvinutí a prohloubení témat prvotiny, zejména pak ústředního, kterým je autorův vztah k Bohu. Toto téma, které bude v literatuře stále přítomno, neboť každý z věřících autorů se s ním bude muset vždy vyrovnat sám a opět znovu, v sobě skrývá z hlediska literatury jedno nebezpečí: už o něm bylo napsáno příliš mnoho textů a nezbývá zde mnoho nových prostorů k objevování. A to zvláště tehdy, vstupuje-li na literární scénu celá řada generačně blízkých autorů, které můžeme označit nálepkou „křesťanští“. To je úskalí, které by měl mít na paměti i talentovaný básník, jako je Stöhr.

Pan Twardowski Bogdana Trojaka je sbírkou, za kterou obdržel Ortenovu cenu, a tak nezbývá než mu k jejímu udělení poblahopřát. Ale i když hledám objektivní důvody, subjektivně musím prohlásit, že jeho prvotina se mi líbila více. Asi proto, že byla překvapením. Nyní jsem už čekal pouze na potvrzení, nebo vyvrácení svého dojmu. Ani příjemná zpráva o potvrzení všeobecně očekávaného nemůže vynahradit radost z nového objevu. Pozitivní přínos nových veršů spatřuji především ve skutečnosti, že je v nich více přítomna a zachycena žena. Ta do Trojakových snových obrazů vnáší více smyslnosti, hmatatelnějších a uchopitelnějších podob života.

Drkotání větví Petra Čermáka je, narozdíl od knih předchozích, básnickou prvotinou, kterou autor doprovodil vlastními ilustracemi, a tak verše i obrazový doprovod by měly vytvářet harmonický celek. A skutečně tomu tak je. Básně ve verších se navíc zvolna proplétají a doplňují s básněmi v próze. Ty ostatně nezapřou svou inspiraci v poezii Jakuba Demla, jehož jméno je ostatně přítomno i v textu sbírky. Zdá se však, že Čermákovi chybí jeho odvaha a nekompromisnost. Píše sice verše příjemné, ale doposud jako by svázané obdivem k literárním vzorům, a tak na některých místech jsem si říkal: „Tohle jsem nedávno četl jinde.“ Ale jsou i verše, kterými dokáže překvapit a nic to taky nemění na skutečnosti, že název jeho sbírky je jedním z nejpoutavějších z poslední doby.