[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]
Asi je nutno vzdát se naděje, že by nakladatelství Votobia ještě někdy mohlo změnit grafickou tvář svých knih a je nutno se s touto skutečností smířil. Naštěstí tomu napomáhá několik s chutí a potěšení přečtených knih z jeho produkce. Jednou z nich je i výbor básní z tvorby polského autora Leszka Engelkinga A jiné básně a jiné básně (1998), který přeložila čtveřice překladatelů ve složení Iveta Mikešová, Václav Burian, Ivan Wernisch a Petr Mikeš. Se jménem Leszka Engelkinga se český čtenář nesetkává prvně. Již dříve se mohl seznámit s autorovou monografií o Vladimíru Nabokovovi či s některými jeho studiemi, popřípadě s několika básněmi otištěnými v Scriptu a Literárních novinách. Avšak teprve nyní se nabízí možnost poznat Engelkinga jako básníka v celé jeho šíři, neboť výbor přináší průřez ze všech jeho dosud vydaných básnických knih. Představuje se nám tak autor formálně různých tvůrčích přístupů, kterému nečiní potíže vyjádřit se dlouhou básnickou skladbu (Pavlínin dům), ale který na straně druhé celou svou sbírku dokáže vystavět z krátkých trojverší haiku. U těchto drobných momentek, které zachycují letmé pocity ale platí, že se jedná spíš o naplnění formální stránky. Evropské haiku se své orientální předloze spíše vzdaluje, než přibližuje, a to platí v tomto případě. Engelkigova poezie se odehrává ve světě obyčejných událostí. Ve verších je zachycen běh všedních dnů. Nikde žádná násilná konstrukce, která by zarazila svou neopodstatněností, pouze svět přirozeně působících záhad a svět událostí, u kterých jsme zapomněli, že mohou být ještě poetické. Engelking nám dokazuje že stále ještě můžeme čekat na autobusy, které by nás měly odvézt na místa, která existují v "snad" nebo jen v naši mysli. Jeho verše znovu dokládají, že všední dny mohou být vždy znovu objevovanou pevninou. Pevninou trochu snovou, avšak přece jenom reálnou. Těžko odhadnou do jaké míry je náhodou a do jaké míry záměrem, že se na překladech Engelkingovy poezie spolupodílel Ivan Wernisch, ale pravděpodobně bychom v českém prostředí marně hledali básníka natolik blízkého naturelu. Ostatně tato spřízněnost platí o obou směrech, neboť Engelking přeložil Wernischovy básně do polštiny. Zvláštní je Engelkingův svět. Plný groteskností, ironie, hříček. Svět, který nabízí poezii střídmého výrazu založenou spíše na intelektuálním podkladu, než na okamžité impresi citové. Engelkingova poezie je nesentimentální, je založená na konkrétních sdělných obrazech bez záplavy zbytečných slov a je schopna přesvědčit o svébytnosti básníkovy poetiky. Vzhledem k autorově rozsáhlé činnosti překladatelské a k jeho rozsáhlým znalostem z české literatury, je zajímavé číst jeho poezii nejenom jako poezii překladovou, ale i v kontextu domácím, neboť i s ní má své styčné body.
Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora.
Přečtěte si, co píšu na blogu:
Poslouchal jsem tvé obrazy, bál se otevřít oči (přidáno 08. 11. 2024)
Rozhovor s Miroslavem Černým na Ostravanu.cz (přidáno 05. 11. 2024)
Zuzana Dostálová (přidáno 01. 11. 2024)
Jedna literárně-archeologická (přidáno 30. 10. 2024)
Nový přírůstek: Miroslav Černý – Moudrost stezky (přidáno 21. 10. 2024)
[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]