Leopoldo Lugones: Fantastické povídky (Dauphin 1999)

Vypravěč příběhů

Argentinský básník, prozaik, esejista a novinář Leopoldo Lugones (1874 – 1938), který svůj život ukončil vlastní rukou, patří k jedněm ze zakladatelů moderní jihoamerické prózy. Za jeho následovníky můžeme považovat autory takových jmen jako Borges a Cortázar. I když jsou v našich zemích díla laplatských autorů tradičně předmětem velkého čtenářského zájmu, dílo Lugonesovo bylo v Čechách až doposud takřka neznámé. Teprve nyní se můžeme seznámit s výborem Fantastické povídky, který vychází díky edičnímu počinu nakladatelství Dauphin.

Překlad Martiny Hulešové s doslovem Gustava Eharta nám na více než třista stranách přináší takřka třicet mistrně napsaných povídek, které svědčí nejenom o dokonale zvládnutém spisovatelském řemesle, ale zároveň i o neobyčejně širokých zájmech autorových. Ty se rozpínají od antické historie, přes historii orientální, mýty a legendy, až k nejmodernějším poznatkům přírodních věd jeho doby. V povídkách je však vždy kladen důraz na tajemství, které se skrývá za poznatelným, za slupkou hmatatelného a fyzického reálna. A tak hrdinové Lugonesových próz, podivíni, samotářští vědci, objevitelé egyptských hrobek, se potýkají právě s touto hranicí. Snaží se nahlédnout za její hranu. Právě toto nahlédnutí se pro ně stává zpravidla osudným. Při setkání s „vyšší mocí“ tomuto tajemství podléhají. Podobně jako někteří z hrdinů Karla Čapka. Avšak i přes tato fakta cítíme autorovu fascinaci. Je to ten druh očarování z možností techniky a možností člověka, jaké můžeme zažít při četbě románů Verneových, na straně jedné, na straně druhé uhranutí neznámým a tajemným z děl Poeových nebo Lovecraftových, jenž je ostatně v souvislosti s Lugonesovým dílem zmíněn v doslovu.

Setkání s těmito událostmi nutí účastníky vyprávěných příběhů, aby vybočovali se zaběhaných kolejí a něčím narušili normální a očekávaný běh událostí. A především aby narušili pokojný obraz skutečnosti existující v myslích druhých a v mysli čtenáře. Což se jim taky zpravidla daří. Lugones není pouhým vypravěčem pohádek, ale jedním z mistrů svého oboru.

Doufejme, že v budoucnu si budeme moci přečíst v českých překladech i některou další část Lugonesova díla, ať básnickou, či esejistickou. Neboť skrze něj se můžeme seznámit nejenom s jedním ze zakladatelů laplatské fantastické povídky a osobností, na niž navazovali již zmínění Borges a Cortázar, ale i s autorem, k němuž se hlásí autoři nejmladší generace argentinské literatury.