[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]

Pavel Kotrla: Recenze a články

Autoři knih abecedně: A B C Č D E F G H CH I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž


Paolo Coelho: U řeky Piedra jsem usedla a plakala (Argo 1999)

O hledání ženské tváře boha

Paolo Coelho: U řeky Piedra jsem usedla a plakala (Argo 1999)Jednou z věcí, kterou bychom mohli obecně charakterizovat latinskoamerické země, je jejich vřelý vztah ke křesťanství, obzvláště pak v jeho katolické podobě. I tento fakt je nutno brát v potaz při čtení posledního z česky vydaných románů Paolo Coelha U řeky Piedra jsem usedla a plakala (překlad Antonína Pasienka, Argo 1999), autora, který patří mezi patnáct nejprodávanějších autorů na světě a který svou popularitou soupeří s dalším z latinskoamerických autorů – Gabrielem Garcíou Márquezem. Jeho dílo bylo přeloženo do více než třicetičtyř jazyků a vydáno ve více než sedmdesátičtyřech zemích.

Otázkami víry se Coelho zabýval již ve svých předchozích dílech, věnuje se jim i jako poradce UNESCO pro projekt Cesty víry. Jeho beletrie bývá často charakterizována slovy esoterická, magická, či dokonce hermetická. Nejinak je tomu i u tohoto románu, který nabízí příběh dvou dětských přátel – muže a ženy. Ti se znovu setkávají po jedenácti letech, aby se mezi nimi rozvinul nejenom vztah lásky, ale i moudrosti a víry. Doba jejich společného dětství je pryč a hrdinové jsou dospělí. Po dvaceti letech znovu navazují vztah. Nejprve prostřednictvím dopisů, později, když se Pilar dozvídá, že její přítel z mládí přednáší v Madridu, vyhovuje jeho přání a vydá se na setkání s ním, aby, jak se domnívá, zavzpomínali na staré časy. Postupně se dozvídá o jeho vstoupení do kněžského semináře, zázračných schopnostech i o jeho víře v ženskou tvář Boha. Vydávají se na společnou cestu, do francouzských Lurd. Na této pouti se rozvíjí jejich dávná a vzájemná láska, která je však konfrontována s otázkou možného nástupu církevní dráhy jejího přítele a s postupným znovuobjevováním a nalézáním víry u Pilar. Ta extázi svého znovuzrození víry prožije uprostřed obřadu charismatiků. Zde se i ona seznamuje s představou, že Bůh může být i ženou.

Toto poznání, spolu s nalezenou vírou, se však zároveň stává překážkou, která ji donutí uvědomit si poslání jejího přítele i slova zjevené Panny Marie: „Neslibuji ti štěstí na tomto světě“. Jejich pouť však nekončí a pokračuje cestou do kláštera u řeky Piedry, kde trávili své dětství. Pilar je odhodlána stát po boku svému příteli a spolu s ním lidem zvěstovat pravdu o Bohyni, nebo chcete-li ženské tváři Boha. V této chvíli se však od přítele dovídá, že se vzdal svého daru léčit a uzdravovat, neboť aby si uchoval víru, potřebuje právě ji a její lásku. Pilar pod tíhou představ o zástupech nevyléčených a trpících utíká. Prochladlá a unavená uléhá na promrzlou zem. Zachráněná se probere až v klášteře, kam ji někdo dopravil. Zde na radu ošetřující ženy sepisuje svůj předcházející příběh. Celé toto putování a hlavní náplň příběhu se odehrává v krátkém časovém období jednoho týdne, od neděle 5. prosince 1993 do pátku 10. prosince 1993. Terapeutická funkce je dostatečně naplněna, a tak s souběžně s končícím příběhem se ozve zvuk přijíždějícího automobilu s jejím přítelem. Jejich cesty se konečně mohou spojit a stát se cestou společnou.

Motiv putování prostupuje nejenom celým Coelhovým dílem, ale také jeho životem. Podobně jako hrdinové jeho románu, i on uskutečnil pouť do Santiaga de Compostala. U řeky Piedra jsem usedla a plakala je však podle Colha především knihou, ve které se, podle jeho vlastních slov, snaží přijmout svou ženskou duši a s pomocí tohoto nabídnout jiné chápání prostoru, času a reality. A to se mu to podařilo, neboť jeho autorský rukopis se stává nezaměnitelným. Zároveň nabídl příběh, příběh, který by mohl prožít kdokoliv z nás. Doufejme, že se dočkáme i jeho dalších uvěřitelných vyprávění, s nimiž můžeme, ale nemusíme souhlasit. Na překlad například čeká jeho poslední kniha Veronika decide morrer...

7. - 8. 2. 2000


Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora.



Přečtěte si, co píšu na blogu:

Marek J. Vavřinec: Krajinou Bohů, démonu a lidí (přidáno 05. 06. 2023)

Jeden příběh dvojím perem 2023 (přidáno 01. 06. 2023)

Vektor radosti (přidáno 21. 05. 2023)

Čtení Aleny Mornštajnové na Bystřičce (přidáno 25. 04. 2023)

Stínový profil (přidáno 17. 04. 2023)



[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]