[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]

Pavel Kotrla: Recenze a články

Autoři knih abecedně: A B C Č D E F G H CH I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž


Fernando Pessoa: Kniha neklidu (Hynek 1999)

„Musím psát, jako by to bylo za trest.“

Fernando Pessoa: Kniha neklidu (Hynek 1999)Álvaro de Campos, Alberto Caeiro, Vincent Gueades, Ricardo Reis, Bernard Soares – některá z jmen pod kterými se skrývá jeden autor – Fernando Pessoa, píšící přinejmenším bilingvě: anglicky a portugalsky, avšak i francouzsky. Jeho Knihou neklidu jsme již měli možnost si v českém vydání přečíst. A to ve dvou výborech, navzájem odlišných. Nyní nakladatelství Hynek tyto soubory shrnulo a spolu s dalšími dodatky vydalo v překladu Pavly Lidmilové. Ta přeložila i nedávno vydaný „esoterický“ výbor z Pessoovy Za noci našeho bytí (Torst 1995).

Ačkoliv Fernando Pessoa již před třemi čtvrtinami století podlehl alkoholu a zemřel, jeho dílo, jako by žilo dál svým životem a vyvstávalo znovu před čtenářovýma očima v nových a modifikovaných podobách. S těmi vyvstávají i nové otázky editorské a interpretační, kterým není uzavřen ani náš výbor vydaný v reprezentativní nakladatelské řadě. Ale nemůže být divu u této autorem nikdy nedokončené a až po jeho smrti vydané knize (poprvé roku 1982), která osciluje mezi polohami nudy (klidu) a neklidu, přičemž ta první zpravidla vyvolává druhou.

Pessoa nás uvádí do světa, ve kterém jsou stále připomínány jeho prostorové a časové souřadnice. S tíživým vědomím minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Do světa se stále přítomným neklidem a nejistotou, pramenící z nemožnosti změny. Snad je tomu tak, snad jsou oprávněnější jiné druhy čtení. Vždy je však v textu přítomen pocit uvědomení si, který Pessoa charakterizoval v jedné ze svých básní a který je příznačný pro celou jeho tvorbu: „Celý vesmír je vězeňská cela a býti vězněm nemá co dělat s velikostí kobky.“

Existence poznamenaná těmito okovy vyvolává autorův neklid, který se nemůže neodrazit ve všeobecně vnímaných nejistotách a v jeho tvorbě. Dokladem toho je proces psaní. Pouze ten dává naději na stvrzení této existence. Proces psaní zároveň nabízí i jistou možnost nepomíjivosti a formu zápasu o nesmrtelnost, a to i přes autorem deklarovanou pomíjivost a nicotnost tohoto snažení. Láska k literatuře je však natolik silná a Pessoa je natolik jejím otrokem, že i v těchto chvílích dokáže odpovědět na sobě kladenou otázku: „Proč tedy píšu? Protože sice hlásám rezignaci, ale ještě jsem se nenaučil vzdát se náchylnosti k verši a próze. Musím psát, jako by to bylo za trest.“

Nejenom láska k literatuře, ale především její konkrétní naplnění staví Pessou po bok Kafkovi a ostatním evropským solitérům, které ještě stále objevujeme. Snad k tomu napomůže i námi v krátkosti zmíněná Kniha neklidu.

10. 5. 2000; psáno pro TVAR


Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora.



Přečtěte si, co píšu na blogu:

Marek J. Vavřinec: Krajinou Bohů, démonu a lidí (přidáno 05. 06. 2023)

Jeden příběh dvojím perem 2023 (přidáno 01. 06. 2023)

Vektor radosti (přidáno 21. 05. 2023)

Čtení Aleny Mornštajnové na Bystřičce (přidáno 25. 04. 2023)

Stínový profil (přidáno 17. 04. 2023)



[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]