Slavomír Kudláček: Zapomenutá noc (Brno: Host 2001)

Poezie s radiodepeší

Ediční řada poesie v nakladatelství Host patří k jedné z nejproduktivnějších, a tak není divu, že v posledním desetiletí se jí díky redakčnímu výběru podařilo významně ovlivnit obraz současné literární scény. Za dobu své existence řada dospěla až k jubilejnímu svazku číslo padesát, kterým se stala třetí sbírka Slavomíra Kudláčka Zapomenutá noc.

Devadesátistránková sbírka krátkých básní psaných volným veršem je členěna do šesti částí a jedné mezihry, která se nachází mezi třetím a čtvrtým oddílem a je pojmenovaná stejně jako kniha samotná. Názvy jednotlivých oddílů a jejich kompoziční provázání tvoří celek blízce svázáný s fenoménem ohně a motivem světla. Kontrast ohně a noci, světla a tmy, je pro sbírku natolik příznačný a celou ji prostupuje, že se již při prvním čtení dere do popředí. Obrazy ohně a noci zde představují nejenom konkrétní zobrazení uplývání času, střídání noci a dne, ale v metaforické a symbolické rovině odkazují k době válečné, pro kterou je nálepka času tmy (příkoří, útrap, smrti) a ohně (boje, odporu) příznačná. Jako tenká průvodní linie je ve sbírce přítomná textová vrstva radiodepeší vysílačky Libuše z roku 1942 mezi ní a Londýnem. Přinejmenším touto reminiscencí je sbírka s válečnými událostmi svázána.

Evokace smrti ve spojitosti s obrazem ohně se objevuje již v jedné ze vstupních básni sbírky – Proroctví. Zde má však plamen zároveň očistnou moc a funkci, která toto zničení překonává. Oheň dokáže spálit a přeměnit v popel, nikoliv zničit. Pro mne, jako čtenáře, bylo překvapením setkat se s reflexí druhé světové války u autora narozeného až v poválečných letech (1954), navíc s takovým časovým odstupem. Otázkou bez odpovědi zůstává, zda tyto texty můžeme vnímat aktualizovaně i ve spojitosti s válečnými událostmi v Evropě let posledních. Zarážející však není nepřítomnost konkrétní zkušenosti, ale skutečnost, že se toto téma objevuje. V současné, až na sebe příliš soustředěné a do sebe ponořené české poezii je to věc nezvyklá a přinejmenším hodná zájmu.

O to více, ve spojitosti s výše uvedeným, vystupuje do popředí Kudláčkova intimní výpověď bez mnoha slov a bez zalíbení v patetičnosti. Skrývá se v ní plno samot a nejistot. Ty jsou ukryty v jednotlivých obrazech spojených se slovy jako ticho, cosi, prázdno. Pro ilustraci zde uveďme jednu z nejkratších a zároveň nejsilnějších básní sbírky s motivem očekávání, který doprovází i další texty sbírky a ve které se tato skutečnost odráží. Ostrov: Jak dlouho / vydrží voda a stesk / Za jak dlouho sem / doletí ptáci? / Do kdy / udržím při životě / kozy a sen...?

Na závěr nezbývá než podotknout, že nakladatelství Host mělo při výběru jubilejní knihy šťastnou ruku a v podobě Kudláčkovy sbírky předložilo čtenáři kvalitní text.