Georges Perec: Kabinet sběratele (Praha a Litomyšl: Paseka 2001)

Obrázky z výstavy

Tvorba autorů skupiny OULIPO si i v českých zemích našla řadu čtenářů. Část významnějších děl je v překladech již dostupná, na jiné dosud čekáme, ale i tak se na řadu dostávají již i drobnější, či méně výrazné práce. Patří mezi ně i Kabinet sběratele Georgese Pereca (Paseka 2001) v překladu Kateřiny Vinšové. Toto komorní dílko představuje víc než cokoliv jiného umnou mystifikační hříčku. Aby však mohla být čtenářem přijata, musí automaticky předpokládat jeho touhu po klamání a schopnost na tuto hru přistoupit.

Na necelých sedmdesáti stranách jsme Perecem seznamováni s historií obrazu Heinricha Kürze, podle kterého je kniha nazvána. Nejsme přítomni zrodu samotného malířského díla, ale teprve jeho představení veřejnosti, které se odehrálo roku 1913 na výstavě obrazů v německém krajanském spolku v Pittsburgu při příležitosti dvacátého pátého výročí panování Viléma II. Zde se začíná odvíjet slavná historie obrazu Kabinet sběratele, na kterém jsou vyobrazeny tři stěny obdélníkové místnosti zcela pokryté obrazy, spolu s jejich majitelem a sběratelem. Ten je zároveň objednavatelem Kürzova díla.

Na první pohled spíše nudná výstava začne neočekávaně sklízet úspěch a ve výstavní síni se střídají davy návštěvníků, které touží shlédnout právě výše zmíněný obraz. Předmětem jejich nenadálého zájmu se stala skutečnost, že na obraze je zobrazen sběratel tak, že se dívá na sebe, na svou sbírku i vystavený obraz. Tento záběr se na obraze v sobě znovu a znovu opakuje, až k nepatrným tahům štětce. Na tomto by nebylo, kromě reprodukční zručnosti tvůrce, ještě nic pozoruhodného, kdyby stále zmenšující se reprodukce nebyly postupně měněny nahrazením několika detailů.

A tak se návštěvníci výstavy s vydrážděnou zvědavostí a vyzbrojeni silnými lupami vydávají pátrat po Kürzových obměnách. A spolu s nimi i čtenář. Zájem návštěvníků vyvolává i pozornost teoretiků umění a nakonec i sběratelů umění, neboť po úmrtí objednatele obrazu je uspořádána aukce jeho sbírky. Postupně jsme seznamováni i se vznikem kolekce. Kürzův proslavený obraz, který je pohřben spolu se svým majitelem, ani obrazy na něm zachycené však do aukce nabídnuty nejsou. Běh událostí na několik let přeruší války, nicméně po ní dražby pokračují, a tak jsou i ostatní díla rozprodána významným sběratelům a galeriím za postupně se zvyšující částky. Po několika letech však tito obdrží dopis, prokazující, že veškerá tato díla, včetně Kabinetu sběratele, jsou falzifikáty vyhotovené synovcem sběratele. Ten jako student umění při strýcově sběratelském pobytu v Evropě zjišťuje, že většinu jeho sbírky tvoří bezcenná díla, či falzifikáty. Proto volí tento neobvyklý způsob pomsty na obchodnících s uměním, který vyžaduje řadu let příprav i spoluúčast kompliců. S tímto překvapivým rozuzlením je čtenář seznámen v samotném závěru knihy, v posledních čtyřech odstavcích.

Nepochybuji o tom, že toto Perecovo dílko nalezne své čtenáře, přesto se domnívám, že je především dokladem mistrnosti stylistického a konstrukčního umění tohoto člena Dílny literárních možností, zde pak uměním popisu. Místy se čtenář nepřístupný této hře může domnívat, že se v jeho rukou ocitl výstavní katalog. To není výtka, pouze konstatování.