[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]

Pavel Kotrla: Recenze a články

Autoři knih abecedně: A B C Č D E F G H CH I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž


Pavao Pavličić: Večerní akt (Praha: Ivo Železný 1997)

Originály a plagiáty

Pavao Pavličić: Večerní akt

Jak se zdá, Ivo Železný, někdejší editor skvělých sci-fi antologií, drží své slovo, které dal na počátku vzniku svého stejnojmenného nakladatelství čtenářům, že jakmile se mu podaří na méně kvalitní literatuře vydělat větší sumu peněz, začne se věnovat i vydávání nekomerčních titulů. A tak v jeho edičních plánech se už objevila řada poezie, která má doposud velmi slušnou úroveň, či postupně vydávané dílo Jana Křesadla nebo Levého Teorii překladu. K těmto nakladatelsky méně lukrativním počinům se nyní přiřadil i román charvátského literárního vědce a prozaika Pavaa Pavličiće Večerní akt ( IŽ, Praha 1997).

Snad i tato kniha je potvrzením skutečnosti, že se k nám opět začíná vracet literatura ze zemí bývalého východního bloku, kterou jsme tak rychle po roce 1989 odsunuli na vedlejší kolej. Naštěstí se zdá, že český čtenář má opět chuť vracet se i k literaturám jiných než anglicky mluvících zemí.

Pavličićův román přináší příběh Mihovila, záhřebského studenta malířství, který v sobě znenadání objeví schopnost vytvářet falzifikáty do nejmenších podrobností totožné s originály, tak dokonalé, že ani za pomoci těch nejmodernějších vědeckých metod nejsou k rozeznání. Tato jeho schopnost mu záhy začne komplikovat život. Ani ne tak svou podstatou, ale svými důsledky, neboť kdyby chtěl, nebylo by pro něj problémem dát své schopnosti do služeb nejrůznějších politických, společenských nebo náboženských cílů. Strach z Mihovilových možností ještě vzroste po zjištění, že je nejenom schopen reprodukovat živou bytost, ale i odhalit jakýkoliv falzifikát z minulosti. Této skutečnosti se vládnoucí skupina obává nejvíce, neboť zveřejnění těchto skutečností by mohlo vést k rozpadu toho kterého společenského zřízení, neboť společnost, její víra a ideály jsou často postaveny právě na těchto doposud neodhalených padělcích.

Tyto skutečnosti nakonec dovedou hrdinu do bludného kruhu, ze kterého zdánlivě není úniku a jehož bezvýchodnost je vystupňována i postupně narůstající bariérou mezi ním a jeho nejbližšími, kteří, i přes lásku k němu, si začínají uvědomovat proměnu jeho osobnosti. Mihovil se na závěr románu pokusí z tohoto labyrintu vystoupit tím, že falzifikuje sám sebe, ale spíše se jedná o transformaci do jiné podoby. A v tomto okamžiku děj románu končí, aby zůstal otevřen, jak již předvídal název závěrečné kapitoly Kapitola devátá, jež je zdánlivě poslední.

Pavličićův román je úvahou o povaze originálu a falzifikátu, o povaze obrazu, v nejširším slova smyslu, o jeho pravosti či nevěrohodnosti. Autorův rozbor této myšlenky pak vypovídá o současnosti mnohem víc, než bychom byli ochotni na první pohled připustit. Neboť kde leží v našem světě hranice mezi originálem a falzifikátem, nemohou být naše pravdy založeny právě na těchto podvrzích? Ale mimo těchto obecných otázek je položena ještě jedna, která útočí přímo na samotný smysl umění, které je na individuálnosti, na originálu a originalitě přímo postaveno. Ale Pavličić ukazuje i druhou možnou cestu:
„Není to jediná možná forma dokonalosti: být naprosto originální. Existuje i jiná, dostupnější.“
„A ta je?“
„Být naprosto neoriginální. Neboť koneckonců jaký je v tom rozdíl? Je to totéž, jen v zrcadlovém obraze. Důležitá je dokonalost, a ne způsob, jímž se jí dosahuje.“

A zdá se, že někteří se po ní již vydali. Pavličić tímto svým románem jenom potvrdil, že patří mezi vůdčí postavy skupiny tzv. borgesovců, kteří od 70. let významně ovlivňují charvátskou prózu, k jejímž největším talentům přináleží. A znovu se ukazuje, že čtivý příběh, bez rozvláčných popisných pasáží a odboček plných rádoby filozofujících úvah je to, co současné české próze chybí.

 

(pro Texty č. 6)

Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora.



Přečtěte si, co píšu na blogu:

Boží mlat Jana Dadáka v Poetickém klubu (přidáno 22. 03. 2024)

Jsem tma. Duběnkový inkoust, edice 2024 (přidáno 18. 03. 2024)

Duběnky ve varu (přidáno 15. 03. 2024)

Něco s Liborem společně chystáme… (přidáno 12. 03. 2024)

Milan Ohnisko (přidáno 18. 02. 2024)



[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]