Jaroslav Dietl: Doktor Markus a jeho rod (Praha: Jaroslava Jiskrová – Máj a Dokořán 2002)

Dobře odvedené řemeslo, dobře odvedená práce

Rozsáhlé dílo Jaroslava Dietla (1929 – 1985) je široké veřejnosti velmi dobře známo, především díky televizním obrazovkám. Známý scenárista a dramatik byl autorem mnoha populárních seriálů, které se těší neutuchajícímu diváckému zájmu, a to i přes jistou nevyváženost. Pravděpodobně nejznámějším Dietlovým scenáristickým počinem se stal seriál z lékařského prostředí Nemocnice na kraji města, sklízející úspěchy i v zahraničí.

Kdyby však nebyla nakladatelstvími Máj a Dokořán vydána kniha Doktor Markus a jeho rod, málokdo by tušil, že autor v roce 1980 dostal nabídku od tehdejší východoněmecké televize na podobný seriál. A tak se do tohoto divácky vděčného a atraktivního prostředí ještě jednou vrátil. Právě tato kniha je svědectvím o započaté práci, která však byla ještě v přípravné fázi přerušena. Zůstal pouze román o berlínské nemocnici Charité a třech generacích lékařů z rodiny Markusů, který sleduje jejich společně provázané osudy v letech 1913 až 1978.

Před čtenáři se tak ocitá svazek, který se stal především dobovým svědectvím. Je pravděpodobné, že v průběhu natáčení by docházelo k nejrůznějším scenáristickým úpravám, které by se pravděpodobně zpětně odrazily v knize samotné. To je ale spekulace, která zůstane, bohužel, již nezodpovězena. Jaroslav Dietl po sobě zanechal bezesporu čtivý román, který si své čtenáře najde. Nelze ale opominout, že ani v této knize se autor nevyhnul některým klišé a standardizovaným postupům, které mnohdy doprovázely jeho rozsáhlou tvorbu.

V románu je čtenářova pozornost sice dostatečně napínána, ale ti zkušenější brzy odhalí, jaké karty byly komu rozdány. Dramatik postavy obdařil postavy jak kladnými, tak i zápornými vlastnostmi a nedá se tvrdit, že by působily neživě. Přesto ale po přečtení zůstává jakýsi dojem schematičnosti. Lékaři pracující v státních zařízeních jsou automaticky kladnými postavami, lékaři soukromých ordinací zápornými. Stejně tak lze předpokládat, že tajená a oddalovaná láska bude po letech naplněna.

Knize po řemeslné stránce lze těžko co vytýkat. Na to byl Jaroslav Dietl příliš zkušeným profesionálem. Sága rodu Markusů tu prostě je a od prvních stran jaksi automaticky předpokládáme, že dědici lékařského řemesla v této rodině budou vždy.

Jinou otázkou je, zda se podařilo se Jaroslavu Dietlovi zachytit náročnou proměnu, kterou Německo v daném období prošlo. I když se velmi okrajově nevyhnul ani problematice poválečného odsunu Němců, ani stavbě Berlínské zdi, je na tuto otázku těžká odpověď. Leccos však napoví i skutečnost, že předpokládané televizní dílo nakonec realizováno nebylo.

Snad mohl podle tohoto Dietlova díla vzniknout další úspěšný televizní seriál, takto však zůstala pouze kniha v poměrně oddechovém stylu, která plně odpovídá podtitulu „televizní román“. Nic víc, ale taky nic míň. Prostě standardně odvedená práce profesionála, která je prosta překvapení.