[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]
Na
pozadí sporů o tom, zda je surrealismus mrtev či ne, je jisté aspoň jedno:
stále vznikají nová díla tvůrců, kteří se k tomuto dědictví avantgardy hlásí.
Jedním z nich je i Pavel Řezníček (1942), jehož knihy na tento
odkaz navazují.
Nejinak je tomu i u jeho poslední prózy Natrhneš nehtem hlavy jejich... (Černý Ancalagon) , kterou vydalo brněnské nakladatelství Petrov. Surrealismus se za léta své existence značně proměnil a ztratil mnohé ze svého radikalismu, a to nejenom během let autorovy tvorby. A tak i u Řezníčka sledujeme v próze příklon k dějové lince, která čtenáři poskytuje opěrné body při procházení textem. Ten je utvářen nejenom autorovým charakteristickým smyslem pro černý humor a absurdno, ale především jeho bujarou fantazií a imaginací, nověji pak i ohlasy na díla alchymistická a okultistická.
Za uhrančivý název kniha vděčí starozákonnímu biblickému verši z III. knihy Mojžíšovy zvané Leviticus a odkazuje na rituál kněží, pomocí kterého byly Bohu přinášeny zápalné oběti, konkrétně holoubata. V románu se však má stát zápalnou obětí jeden z hlavních aktérů příběhu, který se tomu snaží uniknout. Při sledování propletence osudů jednotlivých postav se pohybujeme převážně v magickém prostoru Prahy a některé pasáže přímo odkazují k autorovým předchůdcům, například k dílům Meyrinkovým. Opomenuto ale není ani autorovo rodné Brno.
Sled nešťastných náhod, který doprovází hrdiny, nám připomene i to nejlepší z tradice sahající ke kořenům pikareskního románu. Mnohé zachycené parodické scény však mají svůj předobraz v reálných událostech, které doprovázely dění okolo české literatury posledních let. Stojí za to si je připomenout, alespoň v autorově pojetí. Pro obeznámené se tak nabízí možnost sledovat děj knihy i z poněkud jiného úhlu. V textu nalézáme roztroušeny historky, které představují pokračování Řezníčkových knih ze života brněnské bohémy. Ostatně právě tato próza na ně přímo navazuje. I z těchto důvodů bude Řezníčkův počin zajímavý a přitažlivý pro poměrně široký čtenářský okruh.
Není příliš těžké rozeznat, která že skutečná postava byla předobrazem té románové. Pro specifické publikum tak má kniha zcela jistě více půvabů, nicméně obstojí i bez mimoliterárních skutečností. Tedy za předpokladu, že patříte právě k té skupině čtenářů, které nevadí typ imaginární prózy, ve které fyzikální zákony a pravidla logiky nepatří k nejdůležitějším. Pak je tu poměrně velká šance, že se při čtení nejnovějšího Řezníčkova opusu budete dobře bavit. Stejně tak patříte-li mezi sběratele svérázných literárních memoárů. Jste-li ale vlastníkem starších autorových děl - Stropu, Vedra nebo Hvězd kvelbu - a váháte nad případnou koupí, pak vám tato kniha ty předchozí pouze zmnoží a možná vystačíte jen s jejím zapůjčením v knihovně. Nedá se říci, že by přinášela něco zásadně nového. A ani z hlediska autorovy dosavadní poetiky nedochází k výraznějším změnám. Spíše se potvrzuje a upevňuje dosavadní Řezníčkovo postavení v kontextu české literatury.
Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora.
Přečtěte si, co píšu na blogu:
Marek J. Vavřinec: Krajinou Bohů, démonu a lidí (přidáno 05. 06. 2023)
Jeden příběh dvojím perem 2023 (přidáno 01. 06. 2023)
Vektor radosti (přidáno 21. 05. 2023)
Čtení Aleny Mornštajnové na Bystřičce (přidáno 25. 04. 2023)
Stínový profil (přidáno 17. 04. 2023)
[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]