Koloman Kocúr: Apáka a mamáka (Levice: L.C.A. 2002)

Jeden den

Co do rozsahu nevelká kniha „Apáka a mamáka" autora Kolomana Kocúra z produkce slovenského nakladatelství L.C.A. je velmi příjemným počtením a je pozoruhodná v několika ohledech. Snad ani nemá děj, jenom se tak vine sto dvaceti stránami, od začátku ke konci, v atmosféře polomaďarského a poloslovenského světa, ve kterém žijí dva stárnoucí manželé – apáka a mamáka.

Samotná próza a místo jejího děje je připomínkou nestálosti jakýchkoliv „věčných časů". Vždyť jenom sami protagonisté za svůj život zažili přinejmenším pět státních celků, aniž by museli opustit svůj domov. Tento paradox je ostatně dobře znám i nám, třicátníkům. Kniha je doplněna malinkým slovníčkem, z čehož je patrné, že ani na Slovensku nejsou všechny výrazy z tohoto Maďarskem ovlivněného prostředí obecně známy.

Je obtížné posuzovat knihu bez znalosti širšího kontextu. Přesto se odvážím tvrdit, že se jedná o text pozoruhodný. Především mi svým důrazem na obyčejnost a všednost denního žití připomněl prózy Bohumila Hrabala, a to zvláště svým laskavým nadhledem. A pak, je příjemné číst příběh z prostředí, o kterém nyní víme především zprostředkovaně ze stránek novin a televizních obrazovek jako o komplikovaném regionu, kde dřímají národnostní spory, který tuto skutečnost sice nepomíjí, ale ukazuje ji z jiného, přirozenějšího úhlu.

Vlastně se v té knize nic nestalo. Nikdo nebyl zabit, nikam se necestovalo, nebyl prožit žádný velký příběh. Jenom stárnoucí děda si vypil několik skleniček, sešel do sklepa, otrhal ovoce na zahradě a babka navštívila kostel a obchod. Z pohledu mnoha lidí ničím nezajímavý den.

Přesto ve mně zůstal po přečtení knihy hřejivý pocit. Snad byl dán tím, že jsem na chvíli vstoupil do normálního světa lidských vztahů.