Marian Palla: Zameť mou hruď (Brno: Petrov 2004)

Knížka v růžovém obalu

Chytře napsaného humoristického čtiva není nikdy dostatek. Zcela jistě ale do této kategorie patří poslední próza prozaika a básníka Mariana Pally Zameť mou hruď (Petrov), kterou dále rozvíjí hravou poetiku knih předchozích. Připomeňme pouze, že autor si svým osobitým projevem dokáže podmanit publikum i při živých vystoupeních, jak tomu bylo například na olomouckém festivalu Poezie bez hranic.

Palla si vystačil s několika málo postavami a víceméně i s omezeným prostorem zámku a jeho okolí, kde se odehrává značná část příběhu. Král, královna, sluha Josef a uklízečka Mrázková a jejich příhody se snaží o udržení čtenářovy pozornosti. A mohu prohlásit, že se jim to úspěšně daří, tedy alespoň v mém případě. Kniha je prostě příjemným občerstvením a vybočením v současné české próze, které se humoru příliš nedostává. Nelze také opomenout, že knihu doprovází i autorovy kresby, které čtenáři mohou znát ze Salonu, literární přílohy deníku Právo a které podtrhují její celkové vyznění.

Kniha se čte velmi lehce, a to i přesto, že je zřetelná pečlivě utvářená kompozice, jak o tom svědčí názvy jednotlivých kapitol, jejichž prvá písmena tvoří v konečném souhrnu abecedu. Výslednou podobu knihy, která se blíží autorskému deníku, dotvářejí také encyklopedická hesla průběžně umisťovaná na stranách textu. Tento slovníček pojmů je pak sice ještě jednou zopakován v závěru knihy a vytváří tak samostatný oddíl, ale proč je tomu tak, netuším. Snad že nakladatel rád knihy o větším počtu stran. Jiný důvod mne opravdu nenapadá.

Přes veskrze pozitivní pocity, které dílko vyvolává, je potřeba připomenout, že ne vše se autorovi daří dotáhnout do konce. Třeba hledání pointy u některých z kapitol vyznívá až příliš okatě. Také děj knihy je zde utvářen především řadou volně pospojovaných situací, které by obstály i osamocené, přesto ve svém celku jen stěží vytvářejí sledovatelný příběh. Ale i přes tyto dílčí výhrady se jedná o dílko svěží a čtivé, které čtenáři přináší pohodu a úsměv na tváři.

Pokud obvykle nevěříte informacím uváděným na záložkách knih, tak v tomto případě můžete nedůvěru odložit. Autorova slova, že "pokud se chcete dozvědět, proč král platil královně milence, kuchařka Lojzička neuměla uvařit nudle, sluha Josef nesl opravený bičík do stáje, uklízečka Mrázková zakazovala králi plivat do umyvadla a proč dostal hajný diskem do hlavy či Ikarus neudržel moč, pak držíte v rukou tu správnou knihu", jsou beze zbytku naplněna. Pravda, o mnoho více se z této knihy nedozvíte, ale na druhou stranu se při jejím čtení příjemně pobavíte. Přinejmenším napoprvé. Obávám se však, že ani tak kniha nebude patřit k těm, ke kterým má čtená nutkání opakovně se vracet i po letech.