[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]

Pavel Kotrla: Recenze a články

Autoři knih abecedně: A B C Č D E F G H CH I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž


Maximian José Roberto: Legenda o Juruparym (Praha: Dauphin 2003)

Ovocem zplozený hrdina

Marian Palla: Zameť mou hruď (Brno: Petrov 2004)

Sběr původního etnografického materiálu se zpravidla musí vyrovnat s problémem autenticity a s existencí několika variant ústního podání. Někdy se však objeví i problémy týkající se až autorství následného záznamu. Stalo se tak i v případě Maximiana José Roberta a jeho Legendy o Juruparym, která představuje cenné svědectví o vyspělé orální kultuře indiánů severozápadní Amazonie a o světě jejich náboženských a mytologických představ. Knihu, kterou ze španělštiny přeložila Renata Haffaf, vydalo ve své přínosné edici Ethnos nakladatelství Dauphin (2003).

Zápisem, a tím pádem i jistou kodifikací, je mýtus zachycen v určitém vývojovém stádiu, které často omylem nadřazeného považujeme za stádium konečné, a to bez ohledu na pokračování ústní tradice. V mnoha případech je však v důsledku civilizačního vývoje, který původní domorodé kultury bez milosti válcuje, opravdu konečné. Při pohledu na domorodce v tričkách s identickými reklamními nápisy ve všech končinách naší zeměkoule je zřejmé, že původní kulturní bohatství na mnoha místech zaniká. Přesto nelze chtít, aby se vývoj v těchto oblastech zastavil. Škoda jen, že tak často bez možnosti náhrady zaniká dávné dědictví. Je proto docela možné, že se již nyní s legendou o Juruparym, kterou jako první zaznamenal brazilský přírodovědec Barbosa Rodrigues, v původní podobě a v původním prostředí již nesetkáme. Přestože svou práci Rodrigues později zveřejnil, je podle bádání odborníků Robertova práce, která byla nakonec publikována dříve, původnější a bližší tradované legendě. Vždyť také byla pořízena tím nejpovolanějším, amazonským indiánem. Spor o to, kdo vlastně je původním autorem, je z odstupem let vlastně podružnou záležitostí, která nic nemění na faktu, že se podařilo zachovat neobyčejně cennou památku. Zcela jistě stojí za zmínku osoba M. J. Roberta, své době velmi významného sběratele etnografického materiálu, která je obestřena několika nejasnostmi. Neznáme například datum jeho narození, ani úmrtí. Víme však, že byl indiánského původu, snad dokonce přímý potomek vládců kmene, a že disponoval rozsáhlými jazykovými znalostmi, které jej pro tuto práci předurčily. Přesto se nám ale jeho dílo nakonec zachovalo především díky italskému překladu Ermanda Stradelliho, neboť rukopis v původním jazyce ńengatú, kterým Roberto mýtus zaznamenal, se ztratil.

Jurupary není hrdina, který by byl přesně vymezen svými vlastnostmi. Spíše se jedná o různě proměnlivou skupinu představ, která má společné kořeny pro indiánské kultury žijící na rozsáhlém území amazonských pralesů. Je Jurupary hrdinou obdařeným nadpřirozenými schopnostmi, polobohem, nebo bohem? Těžká otázka, určená spíš pro teology. Legendy přírodních národů nás nepřestávají fascinovat především svým zachycením organického propojení světa lidí a světa okolního. A také příběhem s mnohými archetypálními rysy. Ani cyklus o Juruparym v tom není výjimkou. Obzvlášť zajímavé je zde přísné vymezení hranic mezi mužským a ženským světem ve světě nám vzdálených tradic, pověr a tabu, s odlišnými vzorci společenského chování. Zajisté na nás působí i exotika tohoto mýtu, ale přesto hrdina, který se narodil matce oplodněné ovocem, zůstává v mnohem jedinečným.

První písemné zmínky o legendě spadají již do období počátků misionářské činnosti, kdy byl Jurupary jednoduše považován za zlého ducha, démona, či rovnou za personifikaci ďábla. Jurupary ale přináší lidem soubor společenských pravidel a i řadu vědomostí. V některých variantách vyprávění se dokonce neváhá vědomě obětovat pro svůj kmen. V mnohém se tak přibližuje postavě Prométhea známého z antické mytologické tradice, tedy z našeho kulturního okruhu. Pozornější čtenář pak odhalí i pronikání křesťanské symboliky, ale jak je správně poznamenáno v komentáři, nejedná se o nic neorganického, neboť v době záznamu legendy již působení misionářů dávno ovlivnilo svět domorodých obyvatel a nemohlo se to neodrazit i v jejich mýtech tradovaných pouze v ústní podobě. Pro nás je důležitost ústní tradice již stěží představitelná, stejně jako to že život této legendy byl pevně svázán s rituály, při kterých byl pravidelně obnovován a že literaturou je především pro nás. Je ale vysoce pravděpodobné, že naše civilizace tento svět brzy pohltí a změní.

Dosud živá historie antropologických a etnografických bádání v této oblasti může přinést ještě řadu překvapení, přesto se vydáním této knihy se podařilo zaplnit jedno z bílých míst na mapě předkolumbovských literatur, kterých je u nás stále dost. Je jenom dobře, že rozsáhlou část knihy tvoří vysvětlivky, drobný slovníček, poznámkový aparát, seznam použité literatury a velmi rozsáhlý komentář. To vše pomáhá uvést toto slovesné dílo do literárního a kulturního kontextu, který u nás není obecně až tak v povědomí a mnohdy je i neznámý. Nutno na tomto místě vyzdvihnout i práci Renaty Haffaf, a to nejenom jako překladatelky, ale také jako autorky kvalitního a velmi rozsáhlého komentáře a poznámkového aparátu, který tvoří dvě pětiny knihy a který přináší i další z variant mýtu zachyceného pozdějšími badateli.

 

(psáno pro Tvar, ?/2004)

Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora.



Přečtěte si, co píšu na blogu:

Poslouchal jsem tvé obrazy, bál se otevřít oči (přidáno 08. 11. 2024)

Rozhovor s Miroslavem Černým na Ostravanu.cz (přidáno 05. 11. 2024)

Zuzana Dostálová (přidáno 01. 11. 2024)

Jedna literárně-archeologická (přidáno 30. 10. 2024)

Nový přírůstek: Miroslav Černý – Moudrost stezky (přidáno 21. 10. 2024)



[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]

/em>

Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora.



Přečtěte si, co píšu na blogu:

Poslouchal jsem tvé obrazy, bál se otevřít oči (přidáno 08. 11. 2024)

Rozhovor s Miroslavem Černým na Ostravanu.cz (přidáno 05. 11. 2024)

Zuzana Dostálová (přidáno 01. 11. 2024)

Jedna literárně-archeologická (přidáno 30. 10. 2024)

Nový přírůstek: Miroslav Černý – Moudrost stezky (přidáno 21. 10. 2024)



[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]