Lubor Kasal: Bláznův dům (Brno: Host 2004)

U nás doma

Máme tady událost: šestá básnická sbírka Lubora Kasala (1958) Bláznův dům, kterou jako 77. svazek edice Poesie vydalo nakladatelství Host (Brno 2004), představuje vrchol loňské české básnické produkce. Tuto skutečnost ještě podtrhl hudební disk s nahrávkou kompletní sbírky, který tvoří přílohu čísla 1/2004 revue Aluze. Jednadvacet textů sbírky, ve kterých se jako obvykle prolínají verše s prózou, uvozených mottem Jana Amose Komenského, na něm recituje sám autor. Naše čtenářská interpretace může být rovnou konfrontována s tou autorskou, k čemuž nebývá příliš častá příležitost. Ne vždy bývá seznámení s autorovým čtením tím nejšťastnějším setkáním, naštěstí to však neplatí u Kasala, neboť ten je výborným a svérázným recitátorem, jak se ostatně mohl přesvědčit již nejeden z návštěvníků poetických festivalů. Snad neklamné dědictví Zeleného peří Mirka Kováříka, tedy generace, ke které bývá řazen.

V Kasalově sbírce ubylo trochu žlučovitosti a vzteku. Snad to není jen můj dojem, ale zdá se mi, že pocit naštvání na sebe sama, patrný se sbírek předchozích, je poněkud utlumen. Přibývá hlubší reflexe společnosti, okolního dění. Není to veselý pohled, ale nepozbývá ironie a sebeironie. Kasal je ve svém uchopení reality skeptický, neboť co s tou vší pokrouceností, deformovaností a vyšinutí a až neuvěřitelnou bláznivostí kolem? A Kasalovy verše se této skutečnosti sápou po krku. Básník pozoruje, popisuje, snaží se být jaksi mimo. Ale když ono to nejde! Jako obvykle si zaslouží zmínku i Kasalův básnický jazyk, který je opět plný narážek a záludností, vulgarismů a hrubosti.

Nerad bych také opomenul ilustrace Kateřiny Piňosové, které sbírku doprovází, a grafickou podobu sbírky. I zde měla redakce svazku šťastnou ruku a výrazná a příhodná obálka zaujme na první pohled. Z Kasalovy sbírky mám prostě upřímnou radost. A to stejnou měrou z verze tištěné a z verze zvukové. Zde se sice nejedná o nápad zcela původní, ale již to, že našel někdo odvahu navázat na přílohy Klubu přátel poezie, je nutno ocenit. Navíc, když je co ocenit!