Bogdan Trojak: Strýc Kaich se žení (Brno: Petrov 2005)

Pozvání na svatbu

Čtvrtá sbírka čtyřicetiletého Bogdana Trojaka Strýc Kalich se žení, která vyšla v nakladatelství Petrov, není příliš rozsáhlá a podobně jako jeho kniha předchozí nabízí básně prostoupené drobnou prózou.

Trojak před několika lety za svou prvotinu obdržel Cenu Jiřího Ortena. Zaslouženě. Od sbírky Kuním štětcem (1996) stačil vydat ještě další dvě knihy, ve kterých jeho poetika neustrnula, ale poměrně značně se proměnila. Překvapený a až naivistický pohled dospívajícího jinocha se zvolna někam vytratil a na jeho místo nastoupilo objevující se tajemství a jakési mytično a archaično vyvěrající z obyčejných věcí a každodenního života. Zřetelným se stává také příklon k okolní krajině, která již není představována Slezskem, odkud autor pochází, ale scenérií jižní Moravy. Vnitřně se sice vzpírám užívání vágního termínu "moravská poezie", ale při pročítání Trojakovy sbírky jsem se nemohl zbavit dojmu, že v něm stále silněji vidím důstojného pokračovatele dědice toho typu poezie, kterou mám spjatu se jmény Jana Skácela a Oldřicha Mikuláška. A to nejenom v té části autorovy poezie, kde se objevuje motiv vína, ale také pro její vzrůstající baladičnost. Ta byla patrná již v Panu Twardowském (1998), nyní však tvoří významnou část Trojakova básnického vidění. Rozsáhlejší báseň Balada o opeřeném šípu, která sama o sobě tvoří druhý ze tří oddílů sbírky, či parafráze balady Julia Slowackého, kterou se autor, známý i jako překladatel, opět přihlašuje k polskému kulturnímu kontextu, jsou toho svědectví. Právě první zmíněná báseň, plná dynamičnosti a epického napětí, by neměla být přehlédnuta, neboť patří k tomu nejzajímavějšímu z české poezie za poslední dobu.

Novou sbírkou Trojak upevnil svou pozici na současné básnické scéně. Svět jeho knih si přes postupnou proměnu udržuje stálé rysy, které z něj tvoří kompaktní celek. Je to jakési "dávno a starosvětno" vyvěrající mezi skutečností, která v autorových očích rozhodně není prosta tajemství. Přesto Trojak není básníkem tradicionalistickým. Naopak! O tom svědčí například jeho práce s jazykem. Jako sečtělý autor si je ale vědom tradice, na kterou navazuje. A mimochodem, krátce před vydáním sbírky vyšel v časopise Weles, jehož je Bogdan Trojak zakladatelem a bývalým šéfredaktorem, krátký úryvek z připravované prózy, která představuje příjemný příslib do budoucna. Ostatně o vykročení tímto směrem svědčí i přítomnost drobných próz v dosavadních sbírkách.