Ten, který vyšel z domu... (Praha: Volvox Globator 2003)

Antologie literární a filozofické tvorby činarů (Druskin, Charms, Lipavskij, Olejnikov, Vveděnskij)

Činari: badatelům pro radost

Při rozsáhlosti ruské literatury se nelze divit, že i nadále jsou v ní pro českého čtenáře bílá místa, která stojí za zaplnění. Jedním z takových pokusů je antologie z tvorby činarů, která vyšla v nakladatelství Volvox Globator. Její název Ten, který vyšel z domu je pozměněným titulem básně Daniila Charmse, která knihu uvádí. Právě tento autor je z této skupiny ruských literátů a filozofů (Jakov Druskin, Leonid Lipavskij, Nikolaj Olejnikov), jejíž počátky spadají do let 1917 – 1918, v českém prostředí patrně nejznámější. Z jeho díla již to nejpodstatnější vyšlo a jeho drobné prózy takřka zdomácněly a staly se obecně známými. Tak jako antologie i ony z velké části vyšly právě v nakladatelství Volvox Globator. Kniha  přináší nejenom prózu a poezii, ale i texty filozofů do skupiny s širším uměleckým záběrem patřící.

Vyjma Charmse se mohl český čtenář zatím seznámit blíže pouze s tvorbou Alexandra Vvěděnského, a tak je přínos antologie po této stránce jednoznačný. I když se nejedná o téma zcela neznámé, ke kterému by se v případě potřeby nedaly sehnat alespoň základní texty a  informace, přece jenom je knižní představení činarů činem záslužným. Kniha přinejmenším pomáhá potlačit mylné a mnohokrát přejímané tvrzení, že Charms a Vvěděnskij patří svou tvorbou pouze mezi členy Společnosti reálného umění (OBERIU). Je tak na pravou míru uvedeno dříve oficiálně proklamované tvrzení A. A. Alexandrina.  Správně na tuto skutečnost upozorňuje autor doslovu a jeden z překladatelů Miroslav Olšovský. Oficiálním literárním příručkám jistě nebyla libá přináležitost již tak problematických autorů k literárnímu společenství, jehož jeden člen byl popraven na základě obvinění z trockismu. Stačí jenom srovnat data úmrtí jednotlivých členů skupiny a hned vidíme, že se, až na výjimky, vysokého věku bohužel nedožili. Ostatně nejenom o díla Charmse a Vvěděnského jsme mohli být ochuzeni, kdyby je nezachránil, spolu s Charmsovou manželkou, Jakov Druskin, další příslušník skupiny. Navíc pro praktickou nemožnost publikování  byli s vlastní tvorbou seznámeni autoři převážně uvnitř svého kruhu. Byť se jednalo o osobnosti v mnohém odlišné, přece jenom lze v jejich tvorbě vysledovat určité společné prvky, v neposlední řadě pak podpořené i vzájemnou komunikací autorů pomocí literárních textů. Díky nepřízni doby tak skupina činarů, sama se tímto názvem označovala jen zřídka, vstupuje do obecného povědomí a literárních příruček mnohem později.

Je nutno zdůraznit, že z antologie s výtvarným doprovodem Borise Jirků budou mít radost především čtenáři s hlubším zájmem o ruskou literaturu. Nelze tvrdit, že by kniha předkládala okrajové texty, ale přece jenom se na ní podepsaly dvě skutečnosti, které zmiňuje i ediční poznámka. Tou první je fakt, že Charmsovy a Vvěděnského díla jsou českému čtenáři již přístupna, a tak tito nejznámější autoři jsou zastoupeni spíše texty doplňkovými. Druhou je pak skutečnost, že samotný výběr byl omezen i autorskými právy. Vzhledem k předpokladu, že po knize sáhnou především vážněji orientovaní zájemci, je přítomnost informacemi nabitého doslovu víc než na místě, možná mohl být ještě obsáhlejší. Jinak však věnovalo nakladatelství knize náležitou pozornost, jak je patrno v mnoha vysvětlujících poznámek pod čarou. Bez těch by byla orientace nejen pro neobeznámeného čtenáře obtížnější. Přes jisté rozpaky pramenící z výběru textů nezbývá konstatovat, že se jedná o knihu potřebnou a shrnující do jednoho svazku dosud nedostupné texty.