[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]
Kniha Yeats
je mrtev! vydaná nakladatelstvím Argo (2004) v překladu Ladislava Šenkyříka
patří do té nepříliš početné skupiny kolektivních děl, které by měly upoutat
čtenářovu pozornost. Třeba jenom proto, že se skupina patnácti známých irských
prozaiků a dramatiků tímto dílem rozhodla podpořit Amnesty International.
Patří mezi ně například i Frank McCourt, autor i česky vydaného románu Andělin
popel a nositel Pulitzerovy ceny. To je jistě záslužný čin, který navíc vynesl
poměrně slušnou finanční částku, ale s literaturou samotnou nemusí mít ještě
mnoho společného. V tomto případě ale vznikla svěží a čtivá kniha, která
potěší nejednoho čtenáře se smyslem pro humor a postmoderní perzifláž.
Pod editorským vedením Josepha O´Connora, jinak bratra slavné zpěvačky, a díky čtyřletému úsilí byl napsán román, který si pohrává s význačnými jmény irské literatury. Jmenovitě pak s Williamem Butlerem Yeatsem a Jamesem Joycem, tedy autory, kteří stáli u jejího moderního zrodu. Svérázný detektivní příběh plný mnoha překvapení a zvratů nás zavádí do Dublinu a jeho okolí. Přes mnohé textové narážky na Joyceova Odyssea se jedná o město jiného ducha. Setkání s nepřehlédnutelným velikánem moderní prózy se ale nevyhneme, neboť vše se v tomto příběhu odehrává kolem jeho ztraceného rukopisu, který měl být napsán v závěrečném období jeho života ve švýcarském Currychu. Ztracené dílo, ještě zašifrovanější a nečitelnější než slavné Plačky za Finneganem, a nakonec v sobě obsahuje i návody různých chemických přípravků. V detektivním pátrání se tak poznáváme se zkorumpovanými a sadistickými policisty, nevěrnými manželkami, prostitutkami, poněkud vyšinutými starými dámami, dospívajícím bílým adolescentem, který se touží stát černošským rastamanem, profesory literatury posedlými svými autory a jinými pozoruhodnými postavičkami. Ano, všechny tyto postavy uvádí v pohyb literatura.
Otázkou je, do jaké míry rozdílné autorské styly setřela práce editora a do jaké míry se na této skutečnosti podílel překlad, ale román vcelku působí poměrně konzistentně. Někdy mohou sice zarazit překvapivé zvraty, ale řádění jednotlivých autorů se podařilo udržet v rozumných mezích. Přestože bylo posláním tohoto díla podpořit myšlenku lidských práv, je jenom dobře, že se tak nestalo žádnou proklamativní a suchopárnou formou, což literatuře nikdy neprospívá. Na tuto skutečnost je pouze upozorněno v doslovu.
Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora.
Přečtěte si, co píšu na blogu:
Domácí Bá.snění – Pavel Kotrla, Tereza Bínová, Radek Štěpánek (přidáno 20. 05. 2022)
Večery proézie – Pavel Kotrla & Jakub Chrobák (přidáno 20. 05. 2022)
Patnáctá: Ondřej Hložek – Slezský nonstop (přidáno 17. 05. 2022)
Ondřej Hložek: Slezský nonstop (2022) (přidáno 16. 05. 2022)
STAŘÍ DOBŘÍ: Thomas Stearns Eliot (CXXXI.) (přidáno 29. 04. 2022)
[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]