[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]
Kniha Yeats
je mrtev! vydaná nakladatelstvím Argo (2004) v překladu Ladislava Šenkyříka
patří do té nepříliš početné skupiny kolektivních děl, které by měly upoutat
čtenářovu pozornost. Třeba jenom proto, že se skupina patnácti známých irských
prozaiků a dramatiků tímto dílem rozhodla podpořit Amnesty International.
Patří mezi ně například i Frank McCourt, autor i česky vydaného románu Andělin
popel a nositel Pulitzerovy ceny. To je jistě záslužný čin, který navíc vynesl
poměrně slušnou finanční částku, ale s literaturou samotnou nemusí mít ještě
mnoho společného. V tomto případě ale vznikla svěží a čtivá kniha, která
potěší nejednoho čtenáře se smyslem pro humor a postmoderní perzifláž.
Pod editorským vedením Josepha O´Connora, jinak bratra slavné zpěvačky, a díky čtyřletému úsilí byl napsán román, který si pohrává s význačnými jmény irské literatury. Jmenovitě pak s Williamem Butlerem Yeatsem a Jamesem Joycem, tedy autory, kteří stáli u jejího moderního zrodu. Svérázný detektivní příběh plný mnoha překvapení a zvratů nás zavádí do Dublinu a jeho okolí. Přes mnohé textové narážky na Joyceova Odyssea se jedná o město jiného ducha. Setkání s nepřehlédnutelným velikánem moderní prózy se ale nevyhneme, neboť vše se v tomto příběhu odehrává kolem jeho ztraceného rukopisu, který měl být napsán v závěrečném období jeho života ve švýcarském Currychu. Ztracené dílo, ještě zašifrovanější a nečitelnější než slavné Plačky za Finneganem, a nakonec v sobě obsahuje i návody různých chemických přípravků. V detektivním pátrání se tak poznáváme se zkorumpovanými a sadistickými policisty, nevěrnými manželkami, prostitutkami, poněkud vyšinutými starými dámami, dospívajícím bílým adolescentem, který se touží stát černošským rastamanem, profesory literatury posedlými svými autory a jinými pozoruhodnými postavičkami. Ano, všechny tyto postavy uvádí v pohyb literatura.
Otázkou je, do jaké míry rozdílné autorské styly setřela práce editora a do jaké míry se na této skutečnosti podílel překlad, ale román vcelku působí poměrně konzistentně. Někdy mohou sice zarazit překvapivé zvraty, ale řádění jednotlivých autorů se podařilo udržet v rozumných mezích. Přestože bylo posláním tohoto díla podpořit myšlenku lidských práv, je jenom dobře, že se tak nestalo žádnou proklamativní a suchopárnou formou, což literatuře nikdy neprospívá. Na tuto skutečnost je pouze upozorněno v doslovu.
Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora.
Přečtěte si, co píšu na blogu:
Marek J. Vavřinec: Krajinou Bohů, démonu a lidí (přidáno 05. 06. 2023)
Jeden příběh dvojím perem 2023 (přidáno 01. 06. 2023)
Vektor radosti (přidáno 21. 05. 2023)
Čtení Aleny Mornštajnové na Bystřičce (přidáno 25. 04. 2023)
Stínový profil (přidáno 17. 04. 2023)
[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]