ODLIŠIT SE I OBSAHEM

(rozhovor pro Tvar č. 16/2000 připravil Michal Jareš)

Protože se v současnosti hodně mluví o tom, že devadesátá léta byla mnohotvárná hlavně mimo Prahu, je první otázka směřovaná právě sem – jak se cítíš jako šéfredaktor Textů po osmnácti číslech a v čem myslíš že jsou Texty něčím jiným nežli podobně vytvářené časopisy?

Jsme za polovinou pátého ročníku, takže se mohu cítit spokojeně. Je to delší doba existence, než v kterou jsem původně odvažoval doufat. Od ostatních časopisů se odlišujeme asi tím, že redakce byla od počátku postavena na přátelských vztazích. Zatím to funguje dodnes, a to i přesto, že se naše profesní cesty a místa pobytu vzdalují. Pozornost někdy budí i náš netradiční formát. Bohužel jsme upustili od barevného papíru, ale věrni ročním dobám se snažíme zůstat aspoň střídáním barev tisku. Snad se pro čtenáře od ostatních periodik odlišujeme i obsahem.

Autorský okruh Textů se docela ustálil. Nebude nějaká „spanilá jízda“, která by je propagovala i mimo Vsetín?

Nedávno jsme nad touto otázkou přemýšleli ve vinárně U Tří slunečnic a došli jsme k závěru, že na podobnou akci jsme asi dost líní. Zároveň si uvědomujeme, že autorská čtení jsou asi jednou z mála cest, jak k literatuře přivést nové čtenáře. Nebo aspoň nové publikum. Proto myslím, že i nadále budeme pokračovat v předvánoční tradici „textovských“ večírků, které se zatím pravidelně odehrávaly ve vinárně Pod Klenbou.

A ještě trochu k tomu vsetínskému publiku – zažil jsem večírek, na kterém se dost místních přišlo pobavit spíše o hokeji než o čemkoli jiném. Jak se na vaše počínání koukají u vás na Valašsku?

Zažil jsem literární setkání, kde se všichni bavili o fotbale. A podotýkám, že to bylo setkání převážně lidí profesionálně se věnujících literatuře. Takže si myslím, že to nebylo nic výjimečného. Ale vážně. Nemyslím si, že by se Vsetín a jeho přilehlé okolí nějak odlišoval od míst ostatních. Dokonce si myslím, že lidé jsou zde k našemu snažení poměrně vstřícní. Nikdy jsem v tomto směru neočekával žádné zázraky, a tak nemám být proč zklamán. Mohlo by to být horší.

V jakém stavu se nachází připravovaný Literární slovník severní Moravy a Slezska, na kterém se autorsky podílíš?

Tato otázka by měla být adresována asi někomu jinému. Zpracování dvou nebo tří hesel nepovažuju za nějaký autorský podíl, ale spíš za drobný příspěvek. Přiznám se, že nevím v jaké fázi se slovník nachází. Vím ale, že je přístupný na internetu.

Jakým způsobem jsi přišel k překládání z ruštiny? (A navíc ještě poezie?)

Náhodou. Při jedné prázdninové brigádě jsem byl více než dva měsíce uvázán na jedno místo. Měl celkem dost času a byl vlastníkem ruského výboru z díla Mariny Cvetajevové, který jsem si vzal s sebou. Navíc jsem narazil na její studii věnovanou překladům Goetha do ruštiny a z jakéhosi rozmaru jsem si její verše pro sebe začal překládat. Pak jsem se dostal ke starým číslům Kontinentu. A tak nějak to začalo. Próza tam byla zastoupena většími celky, a proto zvítězila poezie. Mám sice v počítači rozpřekládány i nějaké povídky, ale nevím jestli to někdy dokončím.

Co je v současné ruské literatuře nejzajímavějšího? Od dob vycházení Sovětské literatury u nás uběhla docela velká doba…

Znám jenom torzo. Pro mne jsou zajímaví především začínající autoři, tedy jména spíše neznámá, která pravidelně sleduju například v projektech Balylon a Síťová slovesnost nebo v poetickém žurnálu Arion. Vzniká toho moře, nejsem rusista a nemám odvahu něco doporučovat.

Dá se srovnat nějakým způsobem mladá ruská poezie a naše?Asi ano. Ale nedá se nějak v krátkosti shrnout. Prostor, na kterém vzniká je obrovský. Existují různé školy, různé skupiny zaštiťující se manifesty. Některé spolu komunikují, jiné stojí osamoceny. Vznikají i jiná kulturní centra než ta tradiční, například silná ruská komunita v Izraeli má ambice i na poli literárním. Při pohledu zvenčí se situace jeví jako dost nepřehledná. Jako dobrý počáteční zdroj informací o současné ruské literatuře můžu doporučit následující adresu http://www.guelman.ru/slava/index.htm. Pro mne je potěšitelné, že v nově vznikající poezii lze najít i texty plné nadhledu, ironie, humoru. Nebo poezii vizuální a experimentální. Tedy směry, které u nás nějak ustoupily stranou.

Texty jsou vlastně četbou pro vybrané jedince, pokud jde o papírovou verzi. Máš přehled, kolik lidí se podívá na jejich internetovou podobu?

Přehled mám pouze u stránek Textů. Tam je to něco okolo pěti, sedmi návštěvníků denně. Existují samozřejmě výkyvy na obě strany. Někteří návštěvníci stránku s počítadlem míjí a míří na konkrétní projekty související s Texty, takže celková návštěvnost je vyšší. Ale jaká, to netuším.

Poslední dobou se z internetu stala věc denní potřeby, zvláště co se e-mailu týče. Je podle tebe nějaká naděje, že se bude jeho používání týkat i literárních věcí, nebo zůstane jen u MP3 a pornografie?

Ale vždyť literatura na internetu už dávno funguje. Kdo chce, může si koupit na internetu knihu nebo zaplatit poplatek za vstup do archivu některého z renomovaných odborných časopisů. Spousta textů je volně ke stažení. Existuje i specifický druh literatury, se kterým se v tištěné podobě nesetkáme. Nevidím důvod, proč hořekovat. Literatura na internetu je. Polemizovat můžeme o její kvalitě. Budeme se ale muset asi smířit s tím, že pornografické stránky budou asi vždycky navštěvovanější a vyhledávanější.Jak se ti líbí ostatní i-verze časopisů? Mám na mysli třeba Neon nebo Tvar, ale na druhou stranu taky Dobrou adresu…

V průměru to celkem ujde. Někdy jsou to ale spíš pouhé kopie tištěných verzí bez aktuální odezvy, komunikace se čtenáři, bez doplňujících projektů, služeb, rozcestníků, bez diskuzního fóra. Zlepšil se Neon a Host. Neexistuje zde ale časopis nebo projekt, který by nějak dokázal ukázat směr, být inspirací a posunul českou literaturu na internetu někam dál. Možná chybí i čtenáři, kteří by něco podobného vyžadovali. Zatím je to takové počáteční tápání. Pořád je co dohánět a zlepšovat. Aspoň se máme do budoucnosti na co se těšit.