[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]
Třetí kniha bývá zpravidla prubířským kamenem, který ledacos podstatného napoví o autorovi a jeho směřování. Platí to i v případě prozaické novinky Cirkus Les Mémoires Petry Hůlové (1979).
Podobně jako její prvotina Paměť mojí babičce (2002), která byla velmi vřele přijata čtenáři i kritikou, je zasazena do cizího prostředí. Jako by se autorka snažila znovu uvařit základ podle receptu, který všem chutnal. Poprvé to vyšlo, nyní je to možná i důsledek ne až tak nadšeně přijaté loňské knihy z prostředí českého.
Děj příběhu je lokalizován převážně do New Yorku, ale mohl by se odehrávat kdekoliv jinde. "Velké jablko" tvoří pouze kulisu setkání několika postav, z nichž naprostá většina nejsou rodilí Američané, ale přistěhovalci z nejrůznějších koutů světa. Mladá dívka Tereza přijíždí do tohoto města se složkou svých fotografií pod paží a doufá, že se jí podaří naplnit svůj sen a vydat je zde v knize. Své sny a představy měli i lidé, se kterými se postupně setkává. Protagonisté příběhu, byť přináleží k rozdílným kulturním okruhům, se potýkají se stejnými problémy, jako je hledání nové identity, nového místa ve společnosti, porozumění si s ostatními. Jejich pozice je o to komplikovanější, že jsou cizinci a mají před sebou i jazykovou bariéru.
Zdánlivě nesouvisející příběhy plné vzpomínek a návratů se postupně prolínají. Jedná se sice o zajímavou knihu (stejně jako ty předchozí ji vydalo nakladatelství Torst), v konečném důsledku se však jen jinak opakuje již mnohokrát slyšené a vyřčené. Pravda, umně, ne však nijak zvlášť originálně. A tak si čtenář pouze řekne: ano, tak nějak by se to mohlo stát. Knihu zavře a uloží k podobným. Na Petře Hůlové je vidět, že vyprávění příběhů ji baví. V mnohém se jedná o záznam symptomatický pro dnešní dobu a kopírující její stav. Přesto však jde o beletrii, nikoliv o dokument, byť jisté jeho rysy můžeme pozorovat. Autorka umí dobře své postavy vykreslit a příběh vystavět. Někdy ale ulpívá pouze na povrchu. Což je možná také důsledek užívání obecné češtiny, které posiluje určitý rys mluvnosti a nivelizuje tak možnosti, které třeba v tomto konkrétním případě nabízelo mnohojazyčné prostředí přistěhovalců a které příliš nevyužila.
Petra Hůlová prostě vydala třetí knihu. Překvapení, byť bylo očekáváno, nepřišlo. Není důvod k hlasitému jásání. Na druhou stranu se nejedná ani o žádné zklamání a kniha nezapadne. Autorka pouze potvrdila, že patří mezi jména, se kterými se musí počítat. Škoda, že se tak nestalo hlasem výraznějším.
Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora.
Přečtěte si, co píšu na blogu:
Marek J. Vavřinec: Krajinou Bohů, démonu a lidí (přidáno 05. 06. 2023)
Jeden příběh dvojím perem 2023 (přidáno 01. 06. 2023)
Vektor radosti (přidáno 21. 05. 2023)
Čtení Aleny Mornštajnové na Bystřičce (přidáno 25. 04. 2023)
Stínový profil (přidáno 17. 04. 2023)
[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]