[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]
Pavel Kolmačka (nar. 1962) patří ke střední generaci českých básníků a svými sbírkami Vlál za mnou směšný šos (1994) a Viděl jsi, že jsi (1998) vzbudil zasloužený zájem čtenářů i kritiky. Jeho osobitá poezie, mnohdy se vztahující k Bohu a víře, v jistých ohledech navazovala na tvorbu Bohuslava Reynka a starší generace katolických autorů.
Po osmileté odmlce od poslední sbírky se však nyní z básníka stává prozaik, a to obsáhlým románem Stopy za obzor vydaným letos nakladatelstvím Triáda. Rysy, které byly emblematické pro jeho poezii, však neopouští a přenáší je do další etapy svého díla.
Do dvou částí rozdělená próza, s názvy Levá deska: Oko a Pravá deska: Prám, svou kompozicí odkazuje k umění oltářních obrazů. Pozornost autora je soustředěna na životní osudy Víta Koblasy. Tato postava nese nezaměnitelné autobiografické rysy, neboť například autor také působil v ústavu pro mentálně postižené. Kolmačka se tak přiřazuje do poměrně rozsáhlé skupiny současných českých autorů, která přináší přímé osobní svědectví o době, ve které žije.
V první části je dětství hlavního hrdiny poznamenáno dobou, která svou šedí a nepřátelstvím vůči odlišnosti prostupovala individuálními osudy. Na rodině se projevuje její neukotvenost. Skutečnost, že jeden z rodičů pochází z města a druhý z vesnice, je předmětem sporů. Tyto dva odlišné prostory jsou pak dále spjaty s rozdílnými etapami Koblasova života. V té první se navíc ocitáme uprostřed normalizace, kde být jiným nebo věřícím bylo samo o sobě bez dalšího důvodu podezřelé. Vítek Koblasa se navíc jako nejmladší z trojice sourozenců musí přizpůsobovat již fungujícím rodinným zvyklostem. Rodina se ocitá na pražském předměstí a pomalu se sžívá se svým okolím. Období dětství, spojené s kouzlem objevování nového, není v Kolmačkově podání bezkonfliktním obdobím.
V části druhé, která nás přenáší o několik let dál, je hlavní hrdina již sám otcem a role jsou obráceny. Dochází také ke změně prostředí. Zatímco až doposud hrálo významnou roli město, nyní je to vesnice, kam se dospělý Vít Koblasa se svou ženou a dítětem stěhuje. Zde pracuje jako ošetřovatel v ústavu pro mentálně postižené, ale ani tato práce nepřináší pocit naplnění. Život na vesnici také není ideální a přináší řadu obtíží a komplikací pro celou rodinu. Do popředí se dostávají více otázky víry, které v první části byly spíš jen naznačeny. Stává se tak především v setkáních s kamarády z dětství a se sourozenci. Tato část knihy však působí proti části úvodní méně kompaktním a snad i popisnějším dojmem, což je způsobeno zčásti střídáním vypravěčských stylů. Důležitou roli pak v Kolmačkově vyprávění hraje kategorie plynoucího času, či spíše jeho uplývání.
Přes veškerou snahu hrdinům stále něco chybí. A možná i knize samotné. Přesto se však jedná o příjemně překvapující čtenářský zážitek. Román není jen individuální výpovědí, je svědectvím, že některé tradiční hodnoty mají stále svůj obsah a smysl, a to navzdory chvatu moderní doby. Kolmačka touto prózou dokázal, že je nejenom básníkem. Zda získá stejné renomé i jako prozaik, však není otázkou této jedné knihy. Leccos však nasvědčuje, že by tomu tak být mohlo.
Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora.
Přečtěte si, co píšu na blogu:
Pár pohledů z očí do očí… (přidáno 26. 03. 2023)
Domácí básnění (F. Rantl, Alžběta Michalová, Yveta Shanfeldová) (přidáno 20. 03. 2023)
„Ediční plán“ Klenova (přidáno 14. 03. 2023)
Něco chystám (přidáno 28. 02. 2023)
Sborník literárních úvah a vzpomínek k 75. narozeninám Čeňka Kramoliše (1937) (přidáno 27. 02. 2023)
[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]