Rudolf Sloboda: Láska (Brno: Větrné mlýny 2006)

Den, kdy ženy předaly vládu mužům

Veterán slovenské prózy Rudolf Sloboda (1938-1995) a jeden z jejich nejvýznamnějších tvůrců bohužel nepatří v českých zemích k těm nejznámějším spisovatelům. Škoda, zcela jistě by si to zasloužil. Svůj vliv na tom má dozajista tradiční a obecné české přehlížení slovenské literatury, které bylo dlouhodobým jevem. Nyní je navíc u nastupující čtenářské generace posíleno jistou neznalostí slovenštiny. A i když obecně byla znalost nebo naposlouchanost slovenštiny v minulostí mnohem větší, přece jen knihy slovenských spisovatelů u nás vycházely v překladech, a to i Slobodovy prózy Narcis a Rozum. Proto není divu, že našemu čtenáři bude bližší české vydání románu Láska v nakladatelství Větrné mlýny v překladu Jana Antonína Pitinského, než již delší dobu velmi dobře připravené, ale také u nás dostupné, svazky slovenského nakladatelství Koloman Kertész Bagala. Právě pro velkou blízkost a srozumitelnost jazyka se jedná pro překladatele o úkol obtížný. J. A. Pitínský v něm však obstál.

Zajímavá je již historie vzniku samotné knihy. Nejprve nutno připomenout, že kniha vznikla na počátku sedmdesátých let a její vydání v nakladatelství Smena bylo v roce 1974 cenzurou odmítnuto. Až do roku 1996 byla však považována za ztracenou. A poprvé vychází až v roce 2002, tehdy ještě s názvem Pämati. Byť nakonec kniha díky editorům změnila název, neboť ten byl použit mezitím pro jiné autorovo dílo, stále si zachovala svůj deníkový a autobiografický charakter, se kterým vznikala. Díky tomu jsem osobně přistupoval k tomuto svazku obezřetně, neboť nemám přílišné důvěry v podobně utvářená literární díla, zároveň však se znalostí některých jeho knih předchozích. Naštěstí v Slobodově podání nečteme jen nahodilé deníkové záznamy spojené jen časovou osou. Jistě, všechny rysy tohoto druhu literatury jsou přítomny a vzájemně se prolínají: úvahy, fragmentární poznámky, vzpomínky, výpisky z četby. Přestože autor s deníkem se vědomě pracuje, stačí připomenout jeho vzpomínky na mnohokrát začínané deníky otce, kniha je koncipována jako uzavřený celek. Je na ni však patrná jistá torzovitost. Nejedná se však o důležitou věc, neboť Slobodův příběh jaksi nevyžaduje konec ani začátek.

Autorův život byl plný zvratů a skončil tragicky, sebevraždou. Je přirozené, že rozporuplnost jeho konání se v mnohém odrazila i v jeho díle a nejpatrněji právě v této jeho knize. Láska však zcela jistě překračuje hranice autobiografického žánru. Svou otevřeností, ale zároveň svou vysokou literární hodnotou je v českém kontextu Slobodovým blížencem některými svými díly pravděpodobně nejblíže Ludvík Vaculík.

Jedná se o nakladatelstvím vzorně připravený svazek, který obsahuje nejenom předmluvu A. J. Liehma, ale také doslov Ľubomíra Feldeka, poznámku překladatele a velmi podrobné kalendarium. Knihu lze tedy chápat i jako základní zdroj informací o autorovi. Bylo by škoda, kdyby byl právě tento román českými čtenáři opomenut, neboť si plným právem zasluhuje jejich pozornost.