Juan Marsé: Dívka se zlatými kalhotkami (Praha: Odeon 2010)

Zakázaná vášeň plná samoty

Edice Světová knihovna nakladatelství Odeon dospěla po deseti letech existence k jubilejnímu stému svazku. Stal se jím román Dívka se zlatými kalhotkami významného španělského a katalánského spisovatele Juana Marsého. Tento držitel prestižní Cervantesovy ceny z roku 2008 je znám i českému čtenáři, a to především díky úspěšnému románu Ještěrčí ocásky (2000, česky 2007).

V nové knize, která původně vyšla již v roce 1978, se setkáváme se stárnoucím, v ústraní žijícím a zhrzeným falangistickým spisovatelem Luysem Forestem. Kdysi byl prominentem režimu a doprovázela ho pověst svůdce žen. Nyní ve starém rybářském domku po rodičích pracuje na pamětech. Jeho klid je však narušen příjezdem mladé, vzrušující a lascivní neteře, s jejíž matkou kdysi prožil milostné dobrodružství. Dívka o něm připravuje reportáž, ale zároveň koriguje jeho memoáry, vede s ním rozhovory o zachycených událostech, poukazuje na zřejmé nesrovnalosti, posuny. Současně spisovatele svádí a on nakonec svodům podléhá – aby se vzápětí od dívčiny matky dozvěděl, že je jeho dcerou. A tak hrdinu, tváří v tvář incestnímu vyvrcholení, opouštíme doslova na konci sil, s patronou zaseklou v hlavni staré pistole. Prolínání časových rovin je doplněno i o stránky fiktivní knihy, ve které jsou dávné události zachyceny již bez fikce, příkras, tedy tak, jak se skutečně staly. Ty nabízejí jiný, syrovější pohled.

Přestože Marsého román pracuje s incestním motivem,představuje především protipól k všeobecnému boomu memoárové literatury nejrůznějšího typu. Odhaluje nejen ošidnost individuální paměti,ale především poukazuje na vědomé i nevědomé posuny,ke kterým při interpretaci historie dochází ,co vše zůstává při vyprávění skryto,co vše je řečeno se zámlkami či zcela jinak. Snad každému českému čtenáři bleskne hlavou otázka, kterou v doslovu pokládá Jorge Zúňiga Pavlov: „Existuje český Luys Forest?“ Neboť analogie s naším prostředím se přímo nabízí. Je pozoruhodné, že toto reflexivní dílo dokázal Marsé napsat již dva roky po smrti diktátora Franka,v době, kdy Španělsko mělo teprve nakročeno k proměně v demokratickou společnost.