[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]
ISBN: 978-80-873-7751-2
Abych pravdu řekl, nevěděl jsem si s novou básnickou sbírkou Jaroslava Kovandy Jákobův dvoják (Pulchra 2013) dlouho rady. Stočtyřicetistránková sbírka je rozdělená do tří oddílů a každý je úplně jiný. Kladl jsem si otázku, jestli spolu navzájem nějak souvisí a komunikují, když už se ocitly v jedné knize. A pořád tak trochu nevím.
Básně z toho prvního oddílu vznikaly v rámci velmi dlouhého časového období a jsou to jakési „obrázky z cest“, rychlé črty. Zbyly? Nevešly se jinam? Nevím. Z tohoto oddílu jsem byl rozpačitý nejvíc. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že představují částečné vymetání šuplíku. Něco by přece jen publikováno být nemuselo a je spíš svědectvím cest, po kterých Kovanda v daném období kráčel.
Druhý oddíl tvoří jakýsi „výběr z tisku“. Na více místech se v minulosti i současnosti vedly diskuze, zda lze jen tak z novin vyjmout část textu a tím z něj vznikne báseň. Osobně jsem na váhách. Někdy se to podaří, někdy ne. V Kovandově případě to sice funguje, jen nevím, jestli na to lze přilepit nálepku „poezie“ nebo ne. (Tady ji tedy automaticky má, když již vyšla v edici Poezie.) Ale tento oddíl za přečtení stojí a obejde se tak i bez nálepky.
A třetí oddíl? Osobně bych asi mohl podepsat to, co Jan Šulc zmiňuje v doslovu. Tedy skutečnost, že třetí oddíl je pro Kovandu plně charakteristický. Pro mne už jen básně z této části existenci svazku plně obhajují. A možná by vy postačil pouze on.
Tím by ale zase byla sbírka ochuzena o první dva oddíly, které však právě svou jinakostí poukazují na Kovandovu mnohovrstevnatost. Prostě sbírka je v tomto ohledu sbírkou doslova. Plně ilustruje eklektičnost a mnohostrannost, která je pro Kovandu typická. Jeho bytostné utkvění v umění, a to nejenom slovesném. Z tohoto pohledu pak různorodost jednotlivých částí sbírky dává smysl. A i zde jsou silné básně, kterými básník umí překvapit. Tyto texty nejčastěji vycházejí z prostředí a událostí jemu důvěrně známých.
První i druhá část tedy nakonec ve sbírce smysl mají. I přes uvedené výhrady, nebo možná právě kvůli nim, sbírka za přečtení stojí. Druhý oddíl, tvořený výpisky z novin válečných a těsně poválečných, je natolik kompaktní, že by obstál i samostatně. Jen se to prostě zdráhám nazývat poezií. Spatřuji v něm spíše dokument s vypovídající hodnotou a s jistým těžko definovatelným přesahem. Ale právě o to tu běží. Kde je hranice mezi dokumentem a poezií, kdy se text stává básní? Odpověď ponechávám kdesi daleko, v pro mne nedosažitelných dálkách. Ale již jen z těchto důvodů by si Kovandova sbírka zasloužila širší reflexi. V autorově básnickém díle představuje Jákobův dvoják organickou součást. Potvrzuje to i rozpětí bezmála padesáti let, ve kterých texty sbírky vznikaly. Věřím, že mohou potěšit nejenom Kovandovy pravidelné čtenáře.
Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora.
Přečtěte si, co píšu na blogu:
Marek J. Vavřinec: Krajinou Bohů, démonu a lidí (přidáno 05. 06. 2023)
Jeden příběh dvojím perem 2023 (přidáno 01. 06. 2023)
Vektor radosti (přidáno 21. 05. 2023)
Čtení Aleny Mornštajnové na Bystřičce (přidáno 25. 04. 2023)
Stínový profil (přidáno 17. 04. 2023)
[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]