Alena Mornštajnová: Slepá mapa (Brno: Host 2013)

Zrození vypravěčky z Valmezu

ISBN: 978-80-7294-887-1

Alena Mornštajnová (1963) je novým jménem české literatury, které mohli pozornější čtenáři doposud zaregistrovat pouze u několika knih přeložených z angličtiny. Tu také ve Valašském Meziříčí vyučuje. Nyní se však veřejnosti představuje románem Slepá mapa (Host) a tento vstup na literární scénu je suverénní.

Román je rodinnou ságou, příběhem Anny, Alžběty a Anežky, příslušnic tří generací. Na jejich osudech jsou zachyceny takřka všechny historické zvraty, které doprovázely náš stát od jeho vzniku až do současnosti. Dotýká se velké hospodářské krize, zabrání Sudet a mobilizace, obou světových válek, komunistického převratu, obsazení země spojeneckými vojsky, normalizace i polistopadové reality. Všechny tyto dějinné události přímo a citelně ovlivňují osud rodiny.

Román je rozdělen do dvou částí. V první části líčí vypravěčka osudy své babičky a matky. Ty začínají v okamžiku, kdy babička Anna se svým milým odjíždí přes odpor svých rodičů do severočeského pohraničního městečka. Propuká první světová válka, ve které je manžel raněn, Anna sama později umírá na tuberkulózu. Před druhou světovou válkou pak její dcera Alžběta z městečka ležícího v Sude-tech prchá. Ve druhé části románu pak vypravěčka Anežka zachycuje vlastní dramatický osud končící až v současnosti.

Ani jedna z protagonistek není plochou postavou. Mají kladné i záporné vlastnosti a nevyhýbají se jim pochybení, která vedou k dramatickým změnám i tragickým následkům. Příběh se odvíjí v rychlém a strhujícím sledu, ani bezmála čtyři sta stran není pro zachycené období mnoho.

V případě Aleny Mornštajnové lze opravdu hovořit o pozdním debutu. O to příjemnějším překvapením je román, který se neuzavírá v historii a nebojí se současnosti. Po formální ani po obsahové stránce se nejedná o žádný experiment. Přesto jsem se od knihy nemohl odtrhnout a přečetl jsem ji na jeden zátah. Stačilo kouzlo vyprávění.