Mariana Enríquezová: Co nám oheň vzal (Brno: Host 2016)

Za tenkou hranicí všedního

ISBN: 978-80-87792-22-3

Soubor dvanácti povídek Co nám oheň vzal argentinské autorky Mariany Enríquezové (*1973) s nepřehlédnutelnou obálkou, které dominuje motiv lebek, vydalo v překladu Lady Hazaiové nakladatelství Host. Povídkové soubory nejsou bohužel mezi nakladateli nijak zvlášť oblíbené a vyhledávané, neboť preferují spíše romány. A tak pokud se již k tomuto kroku rozhodnou, zpravidla mají ve vydávanou knihu důvěru. V tomto případě se naplnilo i čtenářské očekávání a ani reklamní texty záložek nejsou příliš nadsazené. Kniha potěší nejen milovníky příběhů s tajemnem, ale i milovníky laplatské fantastiky. Přestože tato ostřílená novinářka publikuje již více než dvacet let a má za sebou několik povídkových souborů, teprve nyní, kdy kniha vychází najednou na několika trzích a podpořena marketingem, autorka výrazně překračuje argentinské hranice. Možná tak sledujeme zrození nové literární hvězdy.

Kouzlu autorčiných povídek se podléhá snadno. Hned ta úvodní, Špinavý kluk, dává svou mrazivou atmosférou na vědomí, že vstupujeme do uhrančivého světa svébytné vypravěčky. Enríquezová nabízí kruté příběhy odehrávající se sice v kulisách moderního města a světa, neodmyslitelný kolorit zde tvoří ulice Buenos Aires, ale pod povrchem zde stále žijí staré rituály. A to i ty s lidskými oběťmi. Surovost, syrovost, tajemství, napětí a zlo – to vše se odehrává a skrývá v těsném sousedství domovů. Běžný, každodenní svět obyčejné přítomnosti se nečekaně dokáže proměnit v svět hrůzy a přízraků, v nebezpečný a neznámý prostor. Věci a místa mají paměť, zvlášť na věci nedobré. Ostatně není také náhoda, že jeden z dřívějších autorčiných textů je zařazen i v antologii textů k poctě Stephanu Kingovu. Její příběhy však nejsou tak košaté a upovídané, koktejl všednosti, napětí, hororu a zneklidňujícího fantastična je namíchán dobře.

Latinskoamerická literatura u nás naštěstí není žádnou popelkou a je jen dobře, že máme možnost se seznamovat s novými zajímavými jmény. Zdá se, že Enríquezová mezi ně patří a kromě této velmi zdařilé knihy bude zajímavé sledovat i její tvorbu budoucí. Zájem, který vzbudila je oprávněný.