Vít Slíva, Jakub Chrobák (Eds.): Nejlepší české básně 2016 (Brno: Host 2016)

Milovaný i nenáviděný výběr

ISBN: 978-80-7491-795-0

Nějak jsme si již zvykli na hlasitou pozornost, která je každoročně věnována novému svazku ročenky Nejlepších českých básní (nakl. Host). Jeho editory se pro rok 2016 stali básníci Jakub Chrobák a Vít Slíva a vyšla již v tradičně výrazné úpravě Martina T. Peciny.

Samy vybrané básně tvoří jen polovinu svazku. Zbytek připadá na medailony autorů, bibliografii, ediční poznámku a též bibliografii přečtených knih. Ostatně velmi rozsáhlou. Výběr jako by potvrzoval, že to výrazné se odehrává i mimo stránky knih, a tak se do svazku dostala řada básní otištěných časopisecky i text publikovaný na Facebooku. Zdá se, že 64 číslo revue Weles muselo být podle pořadatelů opravdu mimořádné, neboť z něj bylo vybráno hned šest ukázek z celkových jednačtyřiceti textů třiceti autorů v ročence zařazených. Za povšimnutí stojí, že dřívější hranice vedoucí mezi autory tištěnými a internetovými se zvolna smazává. Někteří básnící, pro tentokrát bylo zvoleno řazení podle věku, od nejmladšího, až po barda Karla Šiktance, jsou zastoupeni více texty (P. Hruška, P. Král, J. H. Krchovský, P. Hrbáč, J. Kovanda).

A jako obvykle, i letos možná výběr vypovídá více o jeho pořadatelích a jejich specifickém pohledu, než o současném stavu poezie. Dohromady však ročenky již nabízí poměrně uspokojivý obraz. Již tradičně je svazek doplněn esejí. Ta letošní od Jakuba Chrobáka pojmenovává některé skutečnosti přesně a upozorňuje například na určitou nadprodukci a sebezahleděnost tvůrců. Ale bylo někdy jinak?

Nejlepší české básně 2016 tedy nejsou výrazným překvapením, byť polemiky mohou toto zdání budit. Nikdy se nedostane na všechny, kteří by chtěli být zařazeni, ani na ty, kteří by chtěli předložit výběr svůj. Současná tvář české poezie je přece jen pestrá. A pokud výběr odráží jistý pohled pořadatelů na básnickou scénu – což se zde v nemalé míře děje – tak proč ne. I tak si však některé básně si dovedu představit nahrazeny jinými a jiným autorům bych věnoval méně prostoru (např. Petr Král). Byla by to však jiná kniha. Nová ročenka je prostě tu, specifická a znovu vyvolávající diskuzi. A tak snad kromě orientační funkce opět dokumentuje, že zájem o současnou českou poezii, která má čtenářům stále co nabídnout, trvá.