Alena Mornštajnová: Hana (Brno: Host 2017)

Příběhy (raději) zapomenuté

ISBN: 978-80-7491-940-4

První kniha Aleny Mornštajnové Slepá mapa byla velmi příjemným překvapením, druhá (Hotýlek) pak potvrzením a napotřetí se opět zadařilo. Autorka ve svém novém románu Hana (Host 2017) opět dokazuje, že má cit pro rytmus vyprávění a pro kompozici. Navíc umí velmi rychle vtáhnout do děje. Její kniha je čtivá a svěží, a to i přestože pojednává o tragických událostech, o kterých se nevypráví snadno a o kterých se spíše mlčí. Základem se staly dvě skutečné tragické události odehrávající se v městě Meziříčí (teprve budoucím Valašském).

V příběhu se tak prolínají dvě časové roviny a dvě linie vyprávění. První je spjata s tyfovou nákazou, které podlehne celá rodina jedné ze dvou hlavních postav příběhu. Přežije pouze dívka Mira. Jedinou příbuznou zůstává osamělá teta Hana, zlomená pobytem v Terezíně a koncentračním táboře Osvětim a následně i vinou, neboť nevědomky smrt svých příbuzných způsobila. Její jméno tak symbolizuje i pocit, kterým trpí za své přežití.

Právě druhá linie nás vrací do období druhé světové války a transportů židovských obyvatel. Ani tato druhá meziříčská tragédie není obecně známá. Mornštajnové se obě události podařilo nejen připomenout, ale také zpracovat čtivou a přístupnou formou. A nabídnout silný příběh, kdy ani na okamžik nemusíme váhat nad označením román. Přestože se jedná o návrat do dob, kdy lze díky časovému odstupu snadno pojmenovat nepřítele a postavit se na správnou stranu, i tak jde o prozatím nejodvážnější knihu autorky. Umí obsáhnout dlouhá časová období, dramaticky vystavět text, uhranout. Prostě svébytná a sebevědomá vypravěčka, která nabízí čtenářsky dobře přístupné prózy a kvalitně odvedené řemeslo, byť je patrné, že rozumí spíše ženským postavám, v muže nepanuje přílišná důvěra.

Byť jde o téma mnohokrát zpracované i v české literatuře, má stále smysl se k holocaustu vracet. Ve chvíli, kdy i v naší společnosti pozorujeme znepokojivé náznaky a signály, je užitečné si tyto osudové události, kdy jsme nebyli pouze oběťmi, ale díky své nečinnosti, nezájmu a strachu též do jisté míry také spolupachateli, připomínat. Tentokrát je příběh umocněn ještě druhou linií, tragédií vycházející ze skutečných událostí. I přes zobrazené tragické události příběh a vystupňované napětí končící lehkým náznakem optimismu. Možná je znepokojující pouze to, jak lehce je příběh vyprávěn. Ale to je spíše poklona. Čte se prostě jedním dechem.