Martin Josef Stöhr: Užitá lyrika (Brno: Host 2020)

Cosi už bylo prostě prožito

ISBN: 978-80-275-0302-5

Martin Stöhr je nejen člověk pohlcený literárním provozem, ale především je výraznou básnickou osobností, kterou mohli čtenáři v devadesátých letech spojovat se spirituálním proudem české poezie. To ale platilo především pro jeho první sbírky a jeho poezie se postupně proměnila, přibylo skeptičtějších tónů, ale i vyrovnanosti. Zároveň začalo ubývat náboženské symboliky, přestože otázka víry se zcela nevytratila. Verše více prostupovala všednost a každodennost.

Po roce 2012 však následovalo autorovo delší odmlčení, byť ve svých textech a redakční práci se poezii věnoval stále. Proluka byla ale nyní přerušena hned třemi sbírkami vydanými v krátkém čase. V roce 2019 autor překvapil na sociální síti postupným zveřejňováním cyklu básní v za sebou jdoucích dnech, který se vzápětí stal regulérní sbírkou Když v Brně sněží, padá to pomalu, podle not na tympány. Sbírka sice vyšla jen v několika málo kusech, ale zato zůstala volně dostupná v elektronické podobě. A obdobně se tak stalo u sbírky Andělské zelí z loňského roku. Až Užitá lyrika (2020) vydaná Stöhrovým domovským nakladatelstvím Host, s nímž je, a také s literárním časopisem stejného jména, léta neodmyslitelně spjat, je v tištěné podobě určena široké veřejnosti.

Autor poezie kdysi do značné míry venkovské se v čase posunul ještě výrazněji k oproštěnějšímu a civilnějšímu výrazu a stále větší roli u něj hraje městská krajina, hlavně pak její periferie. S touto proměnou i stárnutím básníka přibývá i ironie a sebeironie. Byť někdy váháme, zda to není jen maska vědoucího. Je patrný větší odstup a nadhled, vlastně od všeho, věcí, jevů, sebe sama.

Sledujeme určité zmoudření, které je ale zároveň provázeno i jistým vystřízlivěním, a pozorujeme i nostalgickou touhu vrátit se k neposkvrněnému počátku psaní. Cosi už bylo prostě prožito a jsou už i věci ztracené nebo omšelé. V čase se ztratili i někteří lidé a souputníci. Ale prožívání drobných událostí zůstalo a stále lze očekávat nová překvapení. A pořád je zde prostor pro poezii, dodejme, že dobrou.

Rok 2020 nebyl pro českou poezii rokem špatným. Přinesl zajímavé debuty a autoři střední generace stále příjemně překvapují tím, že vystupují z vyježděných kolejí (Ewald Murrer, Vojtěch Kučera, Milan Děžinský...). Užitá lyrika Martina Stöhra je jedním z důkazů. Jeho sbírka patří k tomu nejlepšímu z české poezie poslední doby.