Marek Baroš: Les (Praha: Prostor 2021)

Les útočištěm

ISBN: 978-80-7260-494-4

S utopiemi, či spíše dystopiemi, se v poslední době v české literatuře tak trochu roztrhl pytel. Dokonce bych řekl, že se jedná až o vlnu. Namátkou Václav Holanec, Alena Mornštajnová, Josef König, Bianka Bellová, Matěj Dadák, Ondřej Hübl… Tedy i u autorů, které můžeme mnohdy řadit k mainstreamu. Do jaké míry se jedná o reakci na koronavirovou dobu, vyrovnávání se s ní, nebo do jaké míry o trend obecnější, zatím těžko odhadnout. Domnívám se však, že probíhající válka v Evropě bude mít na tento žánr posilující vliv. Nově do této skupiny můžeme též přiřadit dystopický román Les valašskomeziříčského rodáka Marka Baroše (*1973). Po dvou knihách pohádek (Pohádka Vánoc, Pohádky ze skládky) a několika divadelních hrách se jedná o jeho vykročení novým směrem.

Ocitáme se v postapokalyptickém světě, ve kterém zmizela většina lidí a ve kterém už společnost, tak jak ji známe, přestala existovat. Rozpadla se do drobných tlup, které bloudí krajem a svádí mezi sebou nekončící boje. Do rozpadlých měst vtrhla divočina. Vše je zamořeno neznámými pastmi. Platí jen zákony smečky a přežije jen silnější. To, co dělalo lidi lidmi, se pomalu vytratilo. Vytratila se i řeč. Společnost se vrátila do doby kamenné, lidé se musí obejít bez veškeré techniky a zčásti se stali zvířaty. Stále však zůstala touha přežít.

Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách. Ta retrospektivní nás přivádí do okamžiku, kdy zánik civilizace začal. Protagonista příběhu, Prst, příliš sympaticky nepůsobí. Z malého vystrašeného kluka se stal dospělý muž, ale hlavně vypravěč. Své společnice, Malou a její dceru, však v případě potřeby neváhá opustit nebo obětovat místo sebe. Jeho jednání však rozumíme.

Svět, který Marek Baroš stvořil, není světem líbivým, má ale své zákonitosti a drží pohromadě. Je to svět uvěřitelný. Divočina a nebezpečí v něm nečíhají v lese, ale mezi lidmi. Přežít se v něm dá jen s vypětím všech sil a nedůvěrou ke všem. V některých okamžicích tak Les připomene knihy Jáchyma Topola, motiv cesty pak slavnou prózu Cormaca McCarthyho. Jedná se však jen o typovou blízkost. Barošovo vyprávění se odehrává ve svižném tempu a je protkáno výraznými obrazy. Jde o prozaický debut, který se autorovi vydařil.