[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]
ISBN: 978-80-7577-617-4
Před pár týdny vyslala družice NASA snímky vzdálené planetky Ultima Thúlé, vzdáleného objektu v Kuiperově pásu, na okraji naší sluneční soustavy, ale ještě stále v ní. Shodou okolností pak jméno tohoto ledového balvanu najdeme v názvu poslední, graficky velmi pěkně vypravené, básnické sbírky Víta Slívy (*1951) Ultima Thúlé, nejzazší zem (nakl. Host 2018). Vydal ji s odstupem čtyř let od té předchozí (Návrší).
Jen několik málo století nazpět byla Ultima Thúle ostrovem na severním okraji známého světa, často ztotožňována s Islandem, nyní leží tedy i daleko v kosmu. Obrazně se však jedná o poslední zemi, poslední bod, kam se lze na pozemské pouti dobrat, bod na pomezí smrti a života. Místo vzdálené a chladné, přesto do jisté míry romantické a zahalené tajemstvím. Místo, kterému se chtíc nechtíc přibližujeme. Smrt jsme kultem mládí z veřejného prostoru sice celkem vytěsnili, ale rozhodně jsme se ji nezbavili. V případě Víta Slívy se lze pokusit toto místo básnicky opsat. Vyjádřit své obavy, přiblížit svou úzkost a své nejistoty jiným. U Slívy pak i v sepětí s vírou v Boha, která má u něj však své limity stále osahávané rozumem.
Přesto ani v pokročilém věku, věku kmetském, u básníka nepolevují milostné city. Ale zároveň je tu už v básních i mezi řádky přítomné vědomí možná už nepříliš vzdáleného konce. Časnost těla, blízká přítomnost smrti. Láska a smrt. Fascinující témata o jejichž sepětí toho již bylo tolik napsáno. A ještě napsáno bude.
Přesto jsou mi však verše starého básníka kupodivu mnohem bližší než ty se sbírek předchozích, z doby před dvaceti lety. Podstatnou roli v tom pravděpodobně hraje skutečnost, že se zde objevují témata a motivy mně blízké: láska k ženám, ostrovy, moře. Ne, že by se mi sbírky minulé nelíbily. Vždycky v nich byly dobré básně, ale vždy tam zůstával jakýsi pocit, který mi nedovoloval autorově poezii věřit zcela. Trpěl jsem jakousi obezřetností a nedůvěrou. Vadil mi patos, svou roli hrálo i skupinové vyzvedávání Slívy na piedestal, se kterým jsem se míjel. Tentokrát všechny tyto pocity chybí a básně jsou mi jako celek mnohem bližší.
Pár výhrad by se ale našlo. Uvedu však jen tu nejvýraznější. Sice se nejedná o sbírku kapitulující, ale přece jenom se mi zdá, že v poezii jiných, a to o dost starších básníků (např. Wernisch nebo Šiktanc), je toho života více, strachu a obav méně. Ještě o trochu více rezignace a asi by mne to popouzelo a už by to pro mne asi bylo za hranou. Ale takto je to ještě sympaticky nemnohomluvná poezie, která plným právem do Hostovské řady REX, které je čtyřiadvacátým svazkem, přináleží. Jedná se o sbírku výraznou nejen v kontextu autorovy tvorby. Vlastně příjemné překvapení, kdy si dovedu představit i nominaci na nějakou tu cenu.
Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora.
Přečtěte si, co píšu na blogu:
Marek J. Vavřinec: Krajinou Bohů, démonu a lidí (přidáno 05. 06. 2023)
Jeden příběh dvojím perem 2023 (přidáno 01. 06. 2023)
Vektor radosti (přidáno 21. 05. 2023)
Čtení Aleny Mornštajnové na Bystřičce (přidáno 25. 04. 2023)
Stínový profil (přidáno 17. 04. 2023)
[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]