Pavel Němec: Záměstí (Brno: Host 2018)

Vtíravá vyprázdněnost městského satelitu

ISBN: 978-80-7577-464-4

S přibývající délkou dožití je čím dál tím pravděpodobnější, že i autoři, kteří se odhodlají/rozhoupají k pozdnímu debutu, budou mít šanci zapsat se do čtenářského povědomí i díly dalšími. Tedy pokud vytrvají a budou-li mít čím zaujmout. I v české literatuře, kde již pominula doba pozdních debutů vyvolaná dřívější politickou a společenskou realitou, tyto případy snadno nalézáme. Nejmarkantnější je asi příklad Aleny Mornštajnové, ale najdou se i další. Pozdní debut tedy již není ničím zas až tak neobvyklým. Nyní tyto řady pozdních debutantů rozšířil Pavel Němec (*1981) svou básnickou sbírkou Záměstí (Host 2018). Je potěšující, že Host při svém růstu na své tradiční edice věnované poezii nezapomíná. A podle textu na záložce „máme zde příslovečný „objev‘“. Je tomu tak ale doopravdy?

Při prvním čtení byly mé dojmy pozitivní. Zaujal už název. Ale proč záměstí? Je to místo na opačné straně předměstí? Nebo je to vlastně totéž? Nebo je to jen to, co zbyde při opouštění města? Tak či onak, máme před sebou verše, které jsou do určité míry záznamem odlidšťující se a technicizující se společnosti a její všední přítomnosti. Městská krajina je koloritem, spíše si povšimneme, že i malé věci a vnitřní prostory postačují k vykreslení dramat. Nebo aspoň k jejich načrtnutí. Mezi tím vším lidské životy, zrození.

Při druhém čtení se však přece jen již začínají objevovat a vtírat drobné pochyby. U některých básní je otázkou, proč byly zařazeny (např. Už // Už teď se za oknem daří / rozesazené lichořeřišnici, s. 15). Možná obraz všednosti ohlodaný až na kost, možná jen obraz na hraně jazykového cvičení. Někdy se prostě zdá, zda ve verších není přece jen víc rozumu a vykonstruovaného kalkulu, než poezie samotné. Někdy to stačí, ale nejsem si jistý, že třeba právě u této básně se jedná o tento případ. Zbytná mi připadá také báseň Krédo (s. 26). Hluchých míst ale není ve sbírce příliš mnoho a vyvažuje je několik básní, které stojí za vyzvednutí: Ordinace (s. 19), Znaky (s. 38), Neprůzvučnost (s. 64).

Nebudu zastírat, že civilní poloha sbírky je mi sympatická. Ale mluvit o objevu je přece jen trochu nadnesené. Nadšení bych trochu brzdil. Ale o příjemném překvapení můžeme mluvit zcela jistě. Kdo chce poznat i jinou polohu Němcovy tvorby, má možnost poslechnout si undergroundovou kapelu Umbrtka, které je členem.