Olga Tokarczuková: Bizarní povídky
(Brno: Host 2020)

Tenké pouto zvláštního

ISBN: 978-80-275-0148-9

Polská prozaička Olga Tokarczuková je u nás dobře známá. Když v loňském roce obdržela Nobelovu cenu za literaturu, mohl být český čtenář potěšen tím, že velkou část jejich děl má především díky péči nakladatelství Host již delší dostupnou v českých překladech. A to včetně autorčina dosavadního opusu magnum Knih Jakubových nebo románu Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, známého i z filmového zpracování Agnieszky Hollandové. Aktuálním titulem Bizarní povídky, vydaným v překladu Petra Vidláka, se autorka vrací ke kratším útvarům. Podobně jako v jiných jejích knihách i zde dochází k prolínání běžného a až magického.

V deseti textech se sice velkého epického rozmachu nedočkáme. Pokud něco jednotlivé texty spojuje, tak je to podivnost, neobvyklost, přesně v duchu názvu sbírky. Ale přesto je to Tokarczuková, tak jak ji známe a v útvaru povídky, který jí byl vždy vlastní. Zkušená vypravěčka přináší (neověřitelné příběhy, které by se mohly docela dobře stát. A stále dokáže překvapit. Jedno je jisté - společně s ní máme příležitost navštívit zvláštní místa a zažít neobvyklé stavy.

Mezi jednotlivými příběhy se vine spojnice, a tou jsou samota a smrt. Stupňující účinek jednotlivých textů knihy vrcholí závěrečnou povídkou Kalendář lidských svátků, která se dotýká mýtu nesmrtelnosti. Ani budoucnost, prostoupená technologiemi, nemusí být zrovna tím nejšťastnějším místem pro život. Stále v něm ale zůstává prostor pro tajemno i víru.

Společně s protagonisty si autorka klade otázky a mezi řádky můžeme vyčíst obavy z dopadů lidské činnosti, z budoucího vývoje, z cesty, po které lidstvo kráčí, z odosobnění v důsledku technologického rozvoje a jisté ztráty humanity nebo její proměny, ale i z vnímání hranic možností člověka. Z mnoha úhlů zachycuje svět uprostřed proměn, kdy se bortí staré jistoty, jedinci zůstávají uprostřed chaosu a nepochopení, uprostřed bizarní reality. A předává nám jedinečnou zprávu.

Tokarczuková povídky umí a je jen dobře, že tento útvar neopustila a stále se k němu vrací. Nyní jen můžeme očekávat, čím nás překvapí příště.