Vratislav Kadlec: Hranice lesa
(Praha: Argo 2019)

Debut, který stojí za pozornost

ISBN: 978-80-257-3059-1

Vratislava Kadlece (1981) doposud znali milovníci literatury převážně z tiráže časopisu pro překladovou literaturu Plav nebo jako oceňovaného překladatele, a to především dětské literatury. Několik próz zveřejnil také časopisecky. V povídkovém souboru Hranice lesa (vydalo Argo) se nyní tento bývalý absolvent Literární akademie Josefa Škvoreckého představuje jako svébytný autor.

Poměrně pozdní debut obsahuje sedmnáct textů, jejichž délka je poměrně proměnlivá a zahrnuje i jednostránkovou miniaturu. Setkáváme se s originálním autorem, jehož poetika ve vyváženém mixu navazuje na tradici absurdního humoru a magického realismu. Pokud se na obálce knihy mihne jméno Jorgeho Luise Borgese, není to náhodou, styčné body zde opravdu nalezneme. Stejně tak i s tvorbou Kadlecovy ženy Ivany Myškové, které je ostatně sbírka dedikována. Za zmínku stojí také výrazná grafická úprava Pavla Růta, která celkové vyznění próz podtrhuje.

Krátké texty s přesahy za realitu často zachycují partnerské situace. To vše ve světě, ve kterém se přirozeně prolíná realita s fantaskním a kde trocha magie a absurdity vstupuje do všedních dnů. Kadlec se nenechává realitou svázat a nebojí se vstupovat do prostoru za ní. Ostatně tu číhají mnohá překvapení.

Nepříliš rozsáhlá kniha potěší svou pestrostí. Od situace rozehrané v horkém letním odpoledni, která vyplaví na povrch nejen kostlivce, ale i všechny stíny minulosti, přes partnerskou etudu na řeckých ostrovech. Můžeme se nechat nakazit moravštinou nebo odhalit spiknutí výrobců glóbů.

Barvitá vyprávění, kterým nechybí humor, nezapřou formální zručnost a dlouhou zkušenost práce s jazykem a s jeho vrstvami. Možná by však sbírce prospěl radikálnější redakční zásah, který by zvážil vypuštění jednoho dvou nepříliš výrazných textů, které nemusely být nutně zařazeny. Umožnil by auto ra představit v koncentrovanější podobě.

Kadlecovi útvar povídky zřetelně vyhovuje a zejména v delších textech, kde je prostor k rozehrání příběhu, se ukazují jeho přednosti. Za nejvýraznější, a vlastně za vrchol sbírky, pak považuji závěrečnou povídku Rosný bod. Co jsou to však omlžiny, si již budete muset zjistit sami.