Dalibor Malina: Věděl jsem, že tady budu jednou žít: František a Marie Podešvovi
(Velké Karlovice: Klub přátel Karla Hofmana, nadační fond 2019)

Naplněný sen o valašském Barbizonu

ISBN: 978-80-270-5591-3

Doyena valašského uměleckého života Dalibora Malinu (1942) provází láska k slovesnému a výtvarnému umění celý život. K nejaktivnějším létům však patří ta, kdy ve Vsetíně provozuje řadu let úspěšné knihkupectví a galerii, uvádí výstavy, stává se nakladatelem, a nakonec i autorem. Až v seniorském věku vstupuje na literární pole svými vyzrálými monografiemi věnovanými významným výtvarníkům, jejichž tvorba přesahuje region Valašska.

Postupně vyšly svazky věnované Karlu Hofmanovi a Iljovi Hartingerovi (2005), Miroslavu Machalovi (2010), Aloisi Schneiderkovi a jeho bratrům (2015). Hofmana a Schneiderku pak spojuje společné působení na Soláni - "valašském Olympu". Na ten se Malina vrací svou novou monografií Věděl jsem, že tady budu jednou žít (František a Marie Podešvovi), která je věnována přímým iniciátorům uměleckého dění v tomto místě.

Když se František Podešva, již jako úspěšný malíř a redaktor časopisů Salon a Srdce Evropy, rozhodl v třicátých letech opustit se svou ženou Prahu a usadit se na Soláni, bylo to odvážné rozhodnutí, od kterého byli zrazováni. Spisovatelka a překladatelka, herečka němých filmů svého muže následovala a spolu s ním na Valašsku prožila zbytek života. Tak jako manžel v obrazech, tak i ona zachytila krásu Soláně a jeho okolí, především pak v knize Když slunce září. Jejich dům se postupně stal kulturním centrem, který navštívila řada významných osobností. I díky Podešvovým se Soláň stal nepřehlédnutelným místem na mapě kulturního života zdejšího kraje i širokého regionu.

V poutavě napsané knize se podařilo shromáždit nejen množství reprodukcí běžně nedostupných Podešvových obrazů, ale také další obrazový materiál. Bylo to možné jen díky deníkům a kronikám, které si umělci pečlivě vedli. Nezanedbatelný prostor je samozřejmě věnován i dceři Evě Fukové, jedné z nejvýznamnějších osobností české fotografie 20. století.

Příběh, který odvážně započal před více než osmdesáti lety, ještě stále pokračuje. Podešvův sen o valašském Barbizonu se naplnil. Možná v poněkud odlišné podobě, než si představoval, ale o to intenzivněji. Na Soláni se pořádají Malířské cesty, probíhají výstavy ve Zvonici, v ateliéru u Hofmanů. Soláň žije. A Dalibor Malina na tom má velkou zásluhu.